Černý Věnceslav (1865–1936)

Černý Věnceslav (Staré Benátky 27. 1. 1865 –  Mladá Boleslav 15. 4. 1936)

Věnceslav Černý byl malíř, kreslíř, ilustrátor a loutkař. Narodil se ve Starých Benátkách, (nyní součást Benátek na Jizerou). Byl synem sládka, jeho otec přišel při požáru o majetek. Rodina se pak často stěhovala (Česká Bělá, Německý (Havlíčkův) Brod nebo Jihlava), nakonec se přestěhovali do Prahy, kde otec začal pracovat jako zaměstnanec smíchovského pivovaru.

Věnceslav vystudoval nižší gymnázium, roku 1882 vstoupil na pražskou Akademii výtvarných umělců, k profesorům Františku Čermákovi a Antonínu Lhotovi. Tady mezi jeho spolužáky patřili např. Luděk Marold a Joža Úprka. Později studoval na vídeňské akademii u profesora Griepenkerla, kam odešel roku 1885. Do Prahy se vrátil roku 1887, bylo mu tehdy 22 let. Roku 1888 měl hlavní účast při založení spolku Mánes spolu s malíři Hettešem, Klusáčkem, Krajíčkem, Hilšerem, Jouklem, Kosařem, Lepšem, Raškem, Vavříkem a. j. Seznámil se s malířem Mikolášem Alšem, s nímž jej poutalo vřelé přátelství až do Alšovy smrti. Po nepříznivé kritice jeho obrazu Toman a lesní panna, se kterým vystoupil poprvé na veřejnost, se věnoval téměř výhradně ilustraci, počínaje historickými kartony pro Šimáčkův Světozor a Ottovu Zlatou Prahu. Nakladatel Alois Hynek byl první, který ho pověřil ilustrací knižních románů, poté přišel Josef Richard Vilímek s nabídkou ilustrovat Mladého čtenáře, pro Vilímkovo nakladatelství ilustroval Černý 92 knih. Soustředil se hlavně na historické romány a spisy pro mládež, např. Staré pověsti české od Aloise Jiráska a sebrané spisy Sienkiewiczovy, také pohádky Marie Calmy-Veselé Sny jarních nocí. V roce 1903 opustil Černý Prahu a pobýval střídavě v Železnici u Jičína a v Mladé Boleslavi, kde se věnoval kulturní činnosti v ochotnickém a loutkovém divadle. Pro dětské loutkové divadlo v Železnici maloval kulisy a vytvářel návrhy loutek, dokonce byl autorem několika loutkových děl. Náměty čerpal Černý z historických témat, k čemuž mu dopomohlo přátelství s Aloisem Jiráskem. Obzvláště rád maloval koně, byl mistrem ztvárnění rytmu koňského pohybu a ladných koňských tvarů. Od roku 1913 žil na venkově. Nezahálel ani za 1. světové války, kdy býval – jak sám praví – v oné době u 88. pěšího pluku v Szolnuku „plukovním malířem“. Věnceslav Černý zemřel v Mladé Boleslavi v r. 1936

zdroj: Prokop Toman, Prokop H. Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, Ivo Železný, 2000