Obrovský Jakub (1892–1949)

Obrovský Jakub (Bystrc u Brna 23. 12. 1882 – Praha 31. 3. 1949)

Jakub Obrovský byl sochař, malíř, grafik, spisovatel. Jako malíř tvořil v akademicko-symbolistním směru, zaměřoval se na dekorativní nástěnnou malbu, ženské figurální motivy. Sochařství se soustavně začal věnovat později. Vedle ženských soch tvořil také sochy sportovců a s antickými motivy. Podílel se na vytváření prvních československých poštovních známek, je autorem například sochy Vraždící Odysseus, nebo památníku selských bouří v Chlumci nad Cidlinou. Byl jedním z iniciátorů boje proti zneužití olympijských her nacistickým Německem.

Jakub Obrovský se narodil do rodiny selského statkáře jako nejmladší ze tří synů. Jeho matka měla umělecké sklony a podporovala ho v jeho prvních malířských pokusech. V r. 1897 odjel do Prahy. Tady v letech 1897–1901 studoval na uměleckoprůmyslové škole (u Celdy Kloučka, E. K. Lišky, Stanislava Suchardy), v letech 1901–1905 pak na Akademii výtvarných umění (u Maxe Pirnera). Upozornil na sebe již v r. 1898 pastelem pro litografii Fauna s hliněnou vázou, plakátem pro keramickou výstavu. Na Uměleckoprůmyslové škole v Praze se poprvé pokoušel o modelování s hlínou a sádrou u prof. Suchary. Za jeho první barvité studie a kompozice lze označit Nebeské sympatie a Vášeň. Již na Akademii maloval dekorativní náplně a vlysy pro výstavy v Praze a Plzni. V r. 1904 zaslal poprvé olejomalbu Loučení do Rudolfina. V r. 1907 obdržel Hlávkovo stipendium na roční pobyt do Itálie a Řecka. V Římě se sešel se Štursou a O. Nejedlým, s nímž pak pokračoval v cestě do Neapole a na Sicílii. Po návratu v r. 1908 si zřídil ateliér v Praze na Karlově náměstí a provedl mnohé významné zakázky např. výzdobu ústřední budovy pražského Průmyslového paláce, nástropní malbu v libeňském zámku, návrhy k mozaikám v lidové restauraci Obecního domu, nástěnné panneau Stavění domů pro Vršovickou záložnu, výzdobu sálu v domě U Vejvodů v Praze I, dekorativní malby pro Měšťanský pivovar v Plzni a pro Škodovy závody v Plzni (1912) a pět freskových obrazů pro pražskou právnickou fakultu (1922). Je rovněž autorem obrazů na hlavním oltáři v kostele v Bohnicích: sv. Václav, sv. Cyril a Metoděj a několika freskových maleb. Od dekorativního malířství se pak vrátil zpět ke svým olejovým obrazům a stává se malířem nahých těl a zářivých látek, přívržencem výtvarné neoromantiky, odchován v novém moderním názoru na barvu. Vrací se ke své tradiční rodinné sympatii k cikánům ve svém rodném kraji, mezi cikány našel svůj typ snědé krasavice, kterou maluje znova a znova. Tak vznikají např. obrazy Cikánky s kočkou, Cikánská matka v zeleném, Krajina s cikánskou stafáží, Černá perla, Cikánka v polotemnu (1909), Zlatá Venuše, Oblékání cikánské nevěsty (1911) a zejména jeho populární Cikánská Madona (1908–1910).

V roce 1909 vstoupil do Sdružení výtvarných umělců moravských. V roce 1919 se stal profesorem malířství na pražské AVU. Mezi jeho žáky patřili mj. František Muzika, Jindřich Štyrský, František Tichý. Na Akademii později získal ateliér pro sochařskou práci. Sochařstvím se Obrovský začal soustavně zabývat teprve od r. 1923 (z počátku pod vlivem Bourdellovým). Jeho plastiky se vyznačují snahou po monumentálnosti, zdůraznění pohybu a dramatickém výrazu tváře. Obrovského první větší plastikou je Sedící lehký atlet (1923–1924).

Dílo Jakuba Obrovského ovlivněné italskou renesancí a řeckým sochařstvím, bylo zasvěceno zejména oslavě krásy lidského těla. Častým námětem jeho plastik jsou antická témata (Dafnis a Chloe, Vraždící Odysseus) nebo motivy z bible (David a Goliáš, Adam a Eva). Proslulé jsou jeho plastiky se sportovní tématikou, jež vyjadřují i umělcův osobní vztah ke sportu. Za své vrcholné dílo, plastiku Vraždící Odysseus, byl na soutěžní výstavě olympijských her v Los Angeles roku 1932 oceněn bronzovou medailí a v r. 1936 byl za toto dílo vyznamenán Katzovou cenou České akademie věd a umění v Praze a dále v r. 1943 obdržel první výroční cenou téže akademie.

Obrovský byl členem vídeňského Hagenbundu, členem české sekce kuratoria Moderní galerie (od r. 1912), od r. 1913 členem České akademie věd a umění a posléze i členem Société Nationale des Beau-Arts v Paříži. V roce 1935 byl zvolen rektorem Akademie výtvarných umění v Praze. Kontakty se školou udržoval až do své smrti v roce 1949.

Nezanedbatelnou část díla Obrovského představují kresby, včetně těch, jimiž doprovodil své literární práce. Bystrc svého dětství vylíčil Obrovský v knize Malá řeka. Ilustracemi doprovodil další dvě své humoristické literární práce psané nářečím. První z nich nazvanou Vo tem Trósilovym praseti napsal pod pseudonymem Ferdiš Fókal (1940), druhou nazval Vobrácení Ferdiše Fókala (1947). Zpodobňuje v nich bodré bystrcké sousedy, jak je znal ze svého mládí.

Obrovský Jakub – Významná díla

Mezi Obrovského významná díla lze zařadit např.: Žena s hrdličkami, U černé záclonky (1906), Jarní píseň, dále orientální témata Salomé, Vzdušná lázeň, Teplý večer (1910), Na verandě při západu slunce (1914), Návštěva z města (1915), Podobizna pí A. P. (1916), Slunečnice, Paní na odchodu (1919), Jarní nedělní dopoledne, Tři dívky pod liliodendronem (1919), Polibek (1926), Nad mořem (1927), Harmonie večera (1927), Česající se dívka (1929), Když kvetou lípy (1930), Domácí maškaráda (1933), Dívky s bezem (1933), Bílý den (1933), Kytice na slunci (1933), Podzim v zapadlé vesnici (1934), vytvořil řadu podobizen, např.: Podobizna Aloise Jiráska, Podobizna pí Renaty Tyršové, Bílá dáma, Sedící dáma. Zvlášť bohatě jsou zastoupeny v díle Obrovského kresby, kritika ocenila zejména jeho kresby aktů „měkce modelovaných vláčné a melodické linie“. Mezi významná díla sochařská patří např.: Srpen (mramor, vytvořil v dílně sochaře Šípa v Plzni), Děvče s míčky (1929, mramor), Judita, Vrhač oštěpu (bronz), Odpočívající oráč (1927), Početí čili Odsouzena (bronz 1928), Dafnis a Chloe (1929)
Venuše úrodných niv (bronz 1929–1930), busta Josefa Mánesa (bronz), busta Celdy Kloučka (bronz), Vítězi (1933, bronz), Krásná nosička vody, Hrnčířka, Meteor, Helena Trojská (1932), Pohled na ztracený ráj (1929), bronzy Dívka oblékající plášť za větru, Malá Diana, Běžec (1939), Podobizna slečny Dagmar (1947) a posléze bronz v
nadpřizorené velikosti Vraždící Odysseus (1934–1935).

Obrovský Jakub – Výstavy

Významné Obrovského výstavy: v r. 1910 v Jednotě umělců výtvarných v Rudolfinu (22 obr.), 1913 v Hodoníně (Sdružení výtvarných umělců moravských), 1914 soubor, výstava Jednoty umělců výtvarných v Obecním domě v Praze (80 obr.), 1917 soubor 20 obrazů v Jednotě umělců výtvarných v Praze, malířský a sochařský soubor v březnu a dubnu 1935 v domě Jednoty umělců výtvarných a v Paviloně Myslbek (373 prací), 1937 soubor malířského a sochařského díla ve Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně, 1942 obrazy, kresby, ilustrace a malé plastiky v Pošově galerii (223 prací), 1947 soubor 41 olejomaleb v Domě umění Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně a téhož roku výstava obrazů a plastik v salonu Výtvarné dílo v Praze II (70 olejů a 4 plastiky). Jako činný a čestný člen Jednoty umělců výtvarných obesílal její členské výstavy, mimo to členské výstavy Sdružení výtvarných umělců moravských, Zlínských salonů a četné mezinárodní výstavy v zahraničí (v Benátkách, v Římě, Paříži r. 1919 a 1937, ve Vídni v Mnichově a v Londýně).

„…Moravan rodem s vnímavými svěžími až rozkošnickými smysly a západní Evropan svým chladnokrevným zvídaným intelektem, Slovan svým širokým a bohatým fondem, vyspěl na velkého malíře a sochaře… Jakub Obrovský je velká část obsahu naší figurální malby i našeho sochařství.“ (Cassius).

„Tím, že si Itálii zamiloval jako malíř, že její staré umění mu nebylo jen předmětem obdivu, nýbrž doslova školou a učením, vyrostl v umělce názorově tak osobitého, jakým jest…. Zpodobnění ženské krásy ho vábilo víc než jiné motivy. Ženy Obrovského obrazů jsou druhu Josefa Mánesa.“ (Jaroslav Pavelka)

zdroj: wikipedie.cz, encyklopedie.brna.cz