Rektor Josef (1877–1953)

Rektor Josef (Veliš u Jičína 11. 10. 1877 – Praha 5. 10. 1953)

Josef Rektor nejprve studoval řezbářství na Státní odborné škole v Chrudimi, poté sochařství na pražské Akademii u prof. Myslbeka. Akademii však dokončil ve figurálním ateliéru profesorů Hynaise a Schwaigera r. 1904. Léta 1914 – 1918 prožil na srbské frontě. Po válce často pobýval v Německu, později si zařídil sochařský, malířský a dekoratérský ateliér v Praze ve Vězeňské ulici (spolu s kolegou sochařem a malířem Josefem Vichrou). Často se na svých krajinářských výpravách vracel do rodných východních Čech, maloval hlavně v Krkonoších a Podkrkonoší, v Orlických horách, ale i v okolí Pardubic a Hradce Králové. Jádro jeho tvorby vzniklo mezi lety 1910 – 1929.

Josef Rektor patří do kategorie tvůrců, kteří se vymykali své generaci zejména sklonem k neustálému experimentování. Přesto, že na Akademii začínal jako sochař, studia dokončil ve figurálním ateliéru, ale figuralistou se nestal. Táhlo ho to ke krajinomalbě. Mařákova speciálka však r. 1900 zanikla, k mařákovcům jej ale tak jako tak řadit nelze. Jako sochař měl zcela mimořádný smysl pro trojrozměrný prostor, což na jeho kresbách a plátnech vytváří pozoruhodný iluzivní panoramatický efekt. Vzhledem k tomu, že i postavy, pokud se objeví na jeho kresbách a olejích jsou v pohybu, stáváme se na Rektorových dílech svědky okamžitého dění v kulisách krajiny, jako na divadle. Zejména tato tendence k nervozitě času a místa jej vzdaluje od idylické mařákovské tradice české krajinomalby a přibližuje ho k expresionistickým výbojům, které spatřujeme v krajinářském díle solitérů, jako byl např. Josef Váchal. Rektorův vývoj ovšem zůstal víceméně ušetřen modernistických tendencí, jež ovládly českou výtvarnou scénu po první světové válce. Na jeho pracích jsme svědky ojedinělé konzistentní snahy o nalézání principu malířství nikoli ve formě, jako to dělali skoro celé století modernisté, ale v obsahu malování, jemuž se forma zcela podřizuje. To Rektora řadí nejen k nedoceněným experimentátorům své doby, ale i k průkopníkům netendenční malby, napříč styly a školami.

Poslední umělcova výstava se konala v Praze roku 1944. Byla to současně jeho první souborná výstava, na které poprvé představil i své krajinářské dílo, dosud ukryté zrakům veřejnosti. Byla válka, prodalo se málo… Malíř vše uložil do jedné velké místnosti… Byl nemocný, nijak zvlášť ceněný, trpěl depresemi, několik let po skončení války zemřel.

zdroj: Josef Rektor: Návrat zapomenutého, Městská galerie Vysoké Mýto, 2008