Jelínková-Jirásková Božena (1880–1951)

Jelínková-Jirásková Božena (Litomyšl 10. 6. 1880 - Hronov 5. 9. 1951)

Božena Jelínková-Jirásková byla malířka. Narodila se v Litomyšli, kde její otec, spisovatel Alois Jirásek, vyučoval na gymnáziu. S rodinou se v r. 1888 přestěhovala do Prahy. Po měšťanské škole absolvovala školení ve výrobním spolku a nastoupila na Uměleckoprůmyslovou školu, kde studovala do r. 1904 (prof. Jakub Schikaneder). Po absolutoriu docházela na soukromé hodiny k Antonínu Slavíčkovi. V roce 1905 se provdala za Hanuše Jelínka, divadelního kritika, básníka a překladatele (1878 - 1944). Se svým mužem cestovala do mnoha zemí. Její tvorbu ale především ovlivnily dlouhodobé pobyty ve Francii, kde v letech 1909 - 1910 Hanuš Jelínek přednášel českou literaturu na Sorbonně, v letech 1922 - 1923 vedl tiskovou kancelář a od roku 1926 působil v diplomatických službách. Paříž, Normandie i jižní Francie, byly pro Boženu Jelínkovou-Jiráskovou velkou inspirací. Výrazný vliv na ni mělo také setkání s Otakarem Kubínem (Othon Coubine). V r. 1925 byla v Praze vydána její kniha Patero pohádek, kterou také sama ilustrovala.

Jelínková-Jirásková Božena - Významná díla

Mezi její významná díla lze uvést: Děvčátko s karafiáty (1921), Jaro v okolí Paříže (1922), Děti ze Sancy, Normandský kraj (1931), Z okolí Ajaccia, Krajina z Provence (1931), Z Piany (Korsika), Děvčátko v růžovém (1926), Bastia na Korsice (v měst. obrazárně v Litomyšli), Harrachova cestě v zimě, Stará váza, Vánoce, Mečíky.

Jelínková-Jirásková Božena - Výstavy

V Paříži se také zúčastnila několika výstav (Salon d’Automne, Salon des Indépendants a Salon des Tuilleries), na nichž vystavovala především figurální kompozice a krajinomalby. V r. 1924 měla svoji první samostatnou výstavu v Topičově salonu v Praze. Představila zde své práce z válečných let a z pobytů v zahraničí. Další autorská výstava v Topičově salonu v r. 1931 představila ojediněle tvorbu figurální, převažovala zátiší s květinami. Následující samostatná výstava se konala v r. 1940. Výběr obrazů symbolizuje návrat domů – k realistické malbě a české krajině. Inspiraci autorka nachází nejen v letním sídle rodiny Jiráskovy, v Hronově, horských vesnicích kolem Harrachova, ale také v rodišti svého manžela, v Příbrami. Zobrazovala krajinu Podbrdska i Svatou Horu. Od r. 1929 byla Božena Jelínková – Jirásková členkou Spolku výtvarných umělců Mánes. Zúčastňovala se pravidelných skupinových výstav spolku. V letech 1940 – 1973 byly její práce vystaveny na mnoha výstavách v Praze a dalších českých městech. Ohlédnutím za životní tvorbou Boženy Jelínkové-Jiráskové byla výstava, kterou v r. 1953 připravila pro Galerii Práce Anna Masaryková.

zdroj: wikipedie.cz, zenyvumeni.cz