Ullmann Josef (1870–1922)

Ullmann Josef (Nekmíř 13. 6. 1870 – Praha 21. 5. 1922)

Josef Ullmann byl malíř krajinář. Malířství začal studovat v Mnichově (kam přišel v r. 1894) nejprve v soukromé škole prof. B. Schmiedta a prof. A. Finka, později na Akademii v Mnichově u prof. J. Hertericha. V r. 1897 nastoupil na pražskou Akademii k prof. Maxmilianovi Pirnerovi a teprve na podzim 1898 se dal zapsat do krajinářské školy Julia Mařáka, kde absolvoval již následujícího roku. Vystavoval v Rudolfinu z počátku rozměrné krajiny (Březový háj), později menší krajiny, jež zachycují náladu atmosféry. Ve svých dílech znázorňoval lesní tišiny dle Mařákova  vzoru a již od r. 1897 můžeme pozorovat příklon k impresionismu (technika barevných skvrn). Od r. 1900 se Ullmannovy obrazy pravidelně objevovaly na stránkách Zlaté Prahy i dalších periodik. Hodně vystavoval v Praze i po celých Čechách. V r. 1906 zakoupila první jeho obraz Moderní galerie. V r. 1911 se nešťastně připletl do tzv. Boronaliho aféry a inzultoval Bohumila Kubištu, což mělo soudní dohru. Tato událost byla zřejmě příčinou toho, že se později víceméně stranil společenského života, přestože vystavoval a o jeho díla byl značný zájem.

Umělecky Ullmanna formovala chittussovská krajina a také tendence krajinářské secese, jíž měl možnost v Mnichově soustředěně poznávat - roku 1895 viděl v Glaspalastu bezesporu výstavu Worpswedských s jejich náladovými melancholickými plátny, v nejranějších pracích se tak snoubí romanticko-realistický názor s dekorativismem secese (březové háje), postupně s uvolněním štětcového přednesu se posiluje vizuální složka a Ullmann přechází k technice větších či menších skvrn, barvy roztírá do sucha do podložky i vrší v pastách, kombinuje olej i temperu a dociluje skutečného technického mistrovství.

Kolem roku 1910 se již natrvalo oddal ryzímu impresionismu se silnými akcenty žluté, červené, bílé, modré a dalších nelomených čistých barev, přičemž dosáhl zejména v letních a zimních motivech výrazově přesvědčivých výsledků. Teprve nadprodukce několika posledních let přinesla občasná zakolísání a nepokryté posílení manýry, jež tolik dráždila mladou avantgardu (J. Čapek)

Ullmann Josef - Významná díla

Z jeho děl lze uvést: Sbírání okurek, Odpočinek, Ráno v polích, Nálada, Ozářená chalupa, Za chalupami, Břízky, Jitro v listnatém lese, Západ slunce v polích, Po dešti, Jarní vody, Továrny, Vřesoviště, Ovesné pole, Před bouří, Poslední paprsky, Cesta v obilí, V polích, Pohorský motiv, Ve větru, Na písčině, V parku, Svítání, Z Kamenného Přívozu, Zimní podvečer, Před vsí, Stohy, Podjaří (reprodukováno ve Zlaté Praze r. 1926, č. 84). Na starém Labi u Neratovic, Podvečer na stráni, Zasněžená ulice. Známé jsou i jeho karikatury.

Ullmann Josef - Výstavy

Vystavoval např.: v Rudolfinu v r. 1906, v Topičově saloně v Praze v r. 1908 (37 prací), v Rubešově saloně v prosinci r. 1914, na výstavě Julius Mařák a jeho škola (Jednota umělců výtvarných v Praze v dubnu r. 1929): Lekníny (1903), Mraky (1921), Zima (1920), Kluziště (1913), menší soubor jeho prací byl vystaven v saloně Klimentově v Praze (1934)

zdroj: Prokop Toman, Prokop H. Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, Ivo Železný, 2000, PhDr. Michael Zachař - Mařákova škola