Panuška Jaroslav (1872–1958)

Jaroslav Panuška (Hořovice 3. 3. 1872 – Kochánov u Světlé nad Sázavou 1. 8.1958) 

Jaroslav Panuška byl malíř krajin a výjevů fantastických a stašidelných z pohádek. Jeho otec Ing. František Panuška byl geometr. Když bylo Jaroslavovi osm let, pustil se do prvního akvarelu a v deseti letech tajně odjel malovat na Karlštejn. Po absolvování obecné školy studoval Panuška na nižším gymnasiu v Praze na Smíchově, kam se přestěhovali z Hořovic.

V roce 1889 byl přijat na pražskou Akademii, kde s několikerým přerušením studoval nejprve u prof. Maxmiliána Pirnera a poté u krajináře prof. Julia Mařáka, kde roku 1896 studium ukončil. Po absolvování Akademie maloval  na mnoha místech v Čechách, mj. v Pojizeří, na Sedlčansku, Berounsku, Příbramsku a v Jižních Čechách, několikrát navštívil i Balkán. Roku 1906 posílá do Londýna na výstavu obraz Pohled na Jindřichův Hradec. V roce 1910 vystavoval v Městském průmyslovém muzeu v Hradci Králové (102 obrazy). Vedle malby se věnoval i knižní ilustraci s fantaskními, strašidelnými a pohádkovými motivy, zajímaly ho staré hrady a výjevy z pravěku. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Jednoty výtvarných umělců.

V okolí Lipnice nad Sázavou maloval již v roce 1908 a tam také roku 1921 přivedl spisovatele Jaroslava Haška. K jeho přátelům patřil i spisovatel Zdeněk Matěj Kuděj. Roku 1923 zakoupil Panuška pozemek v Kochánově u Světlé nad Sázavou a začal na něm stavět jednopatrový srub s ateliérem. V roce 1926 vystavuje v Rubešově galerii v Praze svůj monumentální obraz Vítězství husitů nad křižáky na Běhání. V tomtéž roce se v Kochánově usadil s rodinou natrvalo a maloval především hrad Lipnici, vrch Melechov a motivy z okolí. Nejraději prý ztvárňoval prastarý dub rostoucí přímo před jeho srubem, který dnes nese jeho jméno.

Roku 1955 byl jmenován zasloužilým umělcem. Zemřel 1. srpna 1958 v Kochánově u Světlé nad Sázavou, pochován je na světelském hřbitově. Malířské tvorbě se věnovali i Panuškovi synové Jaroslav a Vladislav.

zdroj: wikipedie.cz