Chwala Adolf (1836–1900)

Chwala (Chvála) Adolf (Praha 4. 4. 1836 – Vídeň 14. 3. 1900)

Adolf Chwala byl malíř - krajinář, představitel pozdně romantické a realistické krajinomalby 2. poloviny 19. století, v některých dílech blížící se až na samou hranici impresionismu, patří k významné generaci českých krajinářů studujících na pražské Akademii v ateliéru Maxe Haushofera v 50. letech 19. století. Jeho dílo a životní osudy byly dlouhou dobu obestřeny řadou nejasností a otázek.

Vyrůstal ve skromných poměrech (jeho otec byl kloboučnický mistr), byl nejstarší z pěti dětí. Na pražskou Akademii vstoupil už v 15-ti letech (1851), 3 roky byl v přípravce a od školního roku 1854/1855 v krajinářské škole Maxe Haushofera. Studia zde ukončil v r. 1859. V r. 1864 se odstěhoval z Prahy do Vídně, aby tam pokračoval v úspěšně započaté malířské kariéře. V r. 1871 se ve Vídni oženil s Josefou Procházkovou, s níž vychoval 8 dětí. Syn Fritz (1872 –1936) se věnoval krajinářství zpočátku pod Chwalovým vedením, pak na státní průmyslové škole a od r. 1889 studoval ve Vídni na Akademii. Námětově i výtvarně vycházel z otcovy tvorby, ale jeho obrazy nedosahovaly kvalit Adolfa Chwaly. Dcera Leopoldina (1867–1947) se vedle hudby také pod otcovým vedením věnovala krajinomalbě. Jak dokládá její jediný známý obraz Večer u napajedla, ikdyž neměla hlubší malířské vzdělání, nebyla bez talentu.

Důvody Chwalova přesídlení do Vídně nejsou známy, ale jak se později ukázalo toto jeho rozhodnutí mělo zcela zásadní vliv na povědomí o jeho práci a téměř jej vyloučilo z pražské umělecké scény. Jako malíř žijící v zahraniční byl pokládán za rakouského umělce. A tak, přestože je Chwalova tvorba početná, byla po celé 20. století opomíjena, jeho dílo se neobjevovalo na žádných z pražských výstav malířství 19. století, Chwalovo jméno bylo pouze zmiňováno  v seznamu Haushoferových žáků. V posledních letech se ale situace změnila, zájem o jeho díla je nebývalý, což svědčí o lepší informovanosti veřejnosti o malířství 19. století, i o zájmu trhu s výtvarným uměním o kvalitní díla i jiných umělců, než těch, kteří se pravidelně objevují na výstavách a expozicích. Chwala po celý život cestoval mezi Čechami, Moravou, Dolním a Horním Rakouskem, Alpami a Bavorskem. Motivy z těchto oblastí se časově prolínaly, některé v určitém období převažovaly. Jeho krajiny jsou založeny na plenérových studiích. Po způsobu romantiků je dokonale komponoval a  detailně maloval v ateliéru. Hlavním motivem jeho obrazů  je přesvědčivé zachycení situace v krajině, např. přicházející bouře či hutné dešťové mraky. Řada autorských replik dokládá, že Chwalova práce byla úspěšná a žádaná. Chwalovy noční krajiny tvoří další část jeho díla. Dokázal v nich v působivých barvách popsat charakter i náladu noční přírody. Jeho prvním známým nokturnem je krajina s čápy, nazvaná Čapí sněm (1859), v němž zpracoval často se opakující školní téma a tematicky tak navázal na starší dílo Adolfa Kosárka, Leopolda Stephana i ranou práci Julia Mařáka.

Alpské motivy se v jeho díle objevují už okolo r. 1860, ale po jeho přesídlení do Vídně (2. pol. 60. let 19. stol.) dominují. Maloval horské potoky a jezera pod horami, především alpská jezera Mondsee a Königsee mu byly velkou inspirací. Vedle těchto horských motivů vznikaly také pohledy na rovinaté krajiny s řekami nebo tůněmi. Není bez zajímavosti, že není znám žádný Chwalův zimní motiv. I po přestěhování do Vídně se Chwala často vracel k povodí Vltavy a Sázavy, na Šumavu, jižní Moravu, řada prací pochází také z Dolního a Horního Rakouska i Bavorska. Pozdní Chwalova tvorba (přibližně od 2. poloviny 80. let 19. stol.) byla sice konfrontována s novými krajinářskými proudy, ale setrvala na úrovni pozdního romantismu. Formu náladového impresionismu ve svých pozdních dílech Chwala pojímal spíše pocitově, což dokládá snad nejvíce plátno Na cestě v listnatém lese (1890 -–1895).

Chwala nedokázal sice popřít své školení, celý život tvořil v duchu Haushoferova učení a svůj navyklý malířský styl nezměnil, avšak jeho tvorba přinesla další kvalitu do širokého rejstříku krajinomalby 19. století.

Chwala Adolf - Významná díla

Mezi významná Chwalova díla lze uvést např.: Večer na Vltavě, Stromoví, Večer v Pojizeří, Jitro s pohledem na Trosky,  Lesní partie v močálovité krajině, Motiv u Břeclavě, Schlierské jezero v Bavorsku, Měsíční jezero v Horních Rakousích, Langbothské jezero (jubilejní výstava v Praze v r. 1891), Ferdinandův pramen v Mariánských lázních (zcela výjimečné dílo v Chwalově tvorbě, 1885 - 1895, vytvořený zřejmě na zakázku), Měsíční noc na Mandavském jezeře (vystaveno v Praze v r. 1890), Vltavská krajina (1893), Zříceniny Weiteneggu (1895), Na cestě v listnatém lese (1890–1895), Krajina u Budějovic (na výstavě v Praze v r. 1860, č. kat. 294), Krajina na Sázavě (1861), Letní večer, Měsíční noc v přístavu Quarnerském, Traunstein na Gmundenském jezeře, Krajina v lesnatých horách (1862). Neruda píše o tomto obraze: „Stanovisko umělcovo jest zde dosti původní, temná ranní nebo podvečerní doba je v dobrém souladu s hluboce tmavým rázem krajiny. Světlejší popředí svědčí o značných studiích přírody“.

Chwala Adolf - Výstavy

Poprvé vystavoval v Praze na výročních výstavách Krasoumné jednoty už v r. 1856, dále v letech 1857–1858, 1860, 1862 a pak až v letech 1888–1889. V letech 1885–1898 byl členem Wiener Künstlerhauses a vystavoval na výročních výstavách ve Vídni. V r. 2011 připravila první monografickou Chwalovou výstavu NG v Praze – Sbírka umění 19. století. Její kurátorkou byla Šárka Leubnerová.

zdroj: wikipedie.cz, ngprague.cz, Prokop Toman, Prokop H. Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, Ivo Železný, 2000