Kirnig Alois (1840–1911)

Kirnig Alois (Praha 10. 6. 1840 – Praha 25. 1. 1911)

Alois Kirnig byl malíř a krajinář v Praze. V letech 1854–1855 byl žákem pražského malíře Ferdinanda Lepié. Už v útlém mládí Kirnig putoval po Čechách a kreslil zejména architektury českých měst (jeho první kresba: Staré Litoměřice, r. 1856, Chrám sv. Gorrharda ve Slaném aj.) V letech 1855–1862 a 1865–1866 studoval na pražské Akademii u Maxe Haushofera, mezi tím v letech 1863–1864 v Mnichově u Eduarda Schleicha st. Cestoval po Německu a Itálii, v letech 1877–1879 žil v Neapoli a na Capri. V r. 1866 si v Praze otevřel úspěšnou soukromou krajinářskou školu,  jež se stala jednou z důležitých platforem šíření tohoto žánru v pražském prostředí po zrušení krajinářského ateliéru na pražské Akademii v témže roce. Ilustracemi Kirnig přispíval do Hálkových Květů.

Kirnig Alois - Významná díla a výstavy

Z jeho obrazů lze uvést: Krajina s dubovými lesy (1858), Partie z údolí gosauského (1859), Vysoký Goel (1860), Přední Langbabské jezero v Horních Rakousích (1861), Partie z údolí Ramsau (1862), U Starého Sedliště (1863), Zřícenina Valdeku u Hořovic (1864), Před bouří (1865), Partie dubů z obory v Cholticích (1868), Partie z Průhonic (1870), Les na Labi u Kuksu (1871), Partie u Hořovic (1872), Duby u Teplic (1873), U Červeného Hrádku (1875), Z ostrova Capri (1878), Ostrov Štvanice (1892), Hradčany (1892), Římský hřbitov (1891), Nad Jizerou u Josefodolu (1893), Staré rameno labské u Kostomlat (1895), Doksanský rybník pod Bezdězem (1896), Krásný dvůr u Podbořan (1896), Z pražských Benátek (1896), Lesní idyla z bažantnice v Petripurku v Čechách (1897), Na Nežárce u Jindřichova Hradce (1898), Peklo u České Lípy (1894), Lesní krajina (1895), Pozdní podzim (1902), Mlýnek nad Ohří (1903), Sosny v podvečer, Střekov (1904), Pobřeží na Capri (1905), Západ slunce ve Vidími, Topolova alej (1906) - převážně vystavováno na výročních výstavách Krasoumné jednoty v Praze. Kromě alpských a italských krajina maloval partie z okolí Prahy, ze Šárky, Podbaby, Troje, Veltrus, zejména pak ze Staré Prahy. Sbírka jeho staropražských obrazů byla kdysi v majetku dr. Antonína Kiemanna v Praze. Mnoho jeho kreseb bylo reprodukováno dřevorytem v Hálkových Květech. V r. 1879 vystavoval ve svém ateliéru v Praze výbor skic z let 1858-1870 z cest po Čechách, Německu, Tyrolsku, Rakousku a Itálii. V r. 1888 vystavoval v Krasoumné jednotě v Praze soubor studií z přírody (114 prací). Jeho posmrtná výstava v Praze r. 1912 v Rudolfině čítala 226 prací. Kromě toho vystavoval častěji ve Vídni a v Drážďanech. 

zdroj: Prokop Toman, Prokop H. Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, Ivo Železný, 2000, Haushoferova krajinářská škola, katalog k výstavě, Galerie Kroupa, 2016