Havránek Bedřich (1821–1899)

Havránek Bedřich (Praha 4. 1. 1821 – Praha 1. 3. 1899)

Malíř a grafik, krajinář. Havránek se narodil do zámožné rodiny s kulturními zájmy. Prvním Havránkovými učiteli byli jeho otec, kriminální rada a malíř–diletant, a starší bratr Vilém. Zpočátku mu zamýšleli zřídit obchod s uměleckými díly, ale nakonec nastoupil na pražskou Akademii. Jejím žákem se stal v r. 1836. Studoval u Antonína Mánesa (1836– 1842), Christiana Rubena (1842–1845) a Maxe Haushofera (1845–1847). V r. 1840 obdržel 1. cenu Akademie v krajinářství. Zároveň uskutečnil svou první cestu do Alp. Veřejnosti své obrazy představil poprvé v r. 1842. V letech 1844–1845, 1848 byl jedním z organizátorů plesů pražských umělců a maloval pro ně (společně s Quido Mánesem, Václavem Kroupou a dalšími umělci) taneční pořádky a programy (s J. Korunou). V r. 1851 mu byl na 1 rok vydán pas do rakouských zemí a r. 1867 na 3 roky do Německa, Francie, Anglie a Švýcarska. Procestoval alpské země, Polsko, jižní Německo a Francii. Od konce 40 let byl členem společnosti umělců, později nazvané Spolkem sv. Lukáše. Jako samostatný malíř byl uváděn od r. 1845. V letech 1845–1876 by členem Krasoumné jednoty, v letech 1849–1850 patřil spolu s Josefem Mánesem mezi zakládající členy Jednoty umělců výtvarných. V 70. letech a 80. letech 19. století učil kreslení Ludvíka Salvátora, arcivévodu Toskánského. Ilustroval také jeho knihy (Baleáry, Cesta z Egypta do Sýrie, Zátoka Korintská, Ostrov Vulcano). Spolupracoval i na ilustracích k Ottově edici Čechy. Od r. 1879 trávil pravidelně každé léto v chuchelských lázních, odkud pocházejí motivy velké části jeho pozdních prací. V r. 1890 se stal ihned po jejím založení členem České královské akademie věd a umění. Zemřel svobodný.

Havránek nastoupil na pražskou Akademii r. 1836 do právě otevřeného krajinářského ateliéru, kde vyučoval Antonín Mánes. Spolu s Edvardem Heroldem, A. Liehmem a Bedřichem Andělem se Havránek stal Mánesovým prvním a nejnadanějším žákem. Mánes vodil své žáky často do přírody a toto putování a zachycování i nevšedních motivů mělo na Havránka vliv zcela zásadní. Po Mánesově onemocnění převzal dočasně vedení krajinářského ateliéru ředitel Akademie Christian Ruben (1842–1845). Po Mánesově smrti povolal Ruben na uvolněné profesorské místo svého švagra Maxe Haushofera (1845–1847). Haushoferův ateliér navštěvoval Havránek až do r. 1847, přestože byl již od r. 1845 uváděn jako samostatný malíř. Podle dochovaných kresebných studií se dokonce zdá, že Havránek znal Haushofera ještě před jeho příchodem do Prahy, snad od r. 1840. V r. 1844, tj. těsně před Haushoferovým příchodem dokonce vystavili na pražské výroční výstavě stejný alpský motiv – jezero Chiemsee. Havránek i Haushofer se nechali inspirovat také krajinou na Šumavě, což dokládá výstava z r. 1848, kde oba dva opět vystavili stejný motiv – Plešné jezero. Havránek motivy svých obrazů čerpal v Alpách, v Bavorsku, na Moravě a v Čechách, hledal pitoreskní motivy po svou práci, při níž dospěl k detailnímu ztvárnění viděné skutečnosti. Ve svých kresbách často znázorňoval také staré hrady (např. Karlův Týn) a zámky, pamětihodnosti staré Prahy (např. Židovský hřbitov) a různé malostranské pohledy. Kolem r. 1882 opouští olejovou techniku a stále častěji používal i pro větší formáty akvarel. Vzácné jsou jeho lepty, v nichž je jeho umění spřízněné s uměním Julia Mařáka, jehož je Havránek předchůdcem. Havránkova grafická jehla je právě tak svědomitá jako jeho tužka, pero, štětec: vše prokresluje do nejzazších podrobností.

Havránkův projev odpovídal jeho klidnému, tichému a střízlivému životu. Přírodu zachycoval s maximální snahou o přesnost, věcnost a detailní věrnost. Proslul jako malíř krajinář úžasných podrobností, jeho malby vynikají nejdokonalejší kresbou detailů polních květin a trávy, stromové kůry, suků, větví a listí. Jan Neruda jej v r. 1869 nazval: „poslední a nejrozkošnější manýrista český.“ K. M. Čapek-Chod o něm napsal: „Havránek musí mít oko báječné jakési organisace, neslýchané akomodační způsobilosti, schopné úžasného dohledu do dálky a miniaturní práce nejdrobnějšími štětečky zhotovenými ze řas královny Mab … je to malíř mikrokosmu, živě připomínající … spisovatele Stiftera, slovesného drobnomalíře krajin… Každý z jeho pohledů štětcem vyrobených měl svou určitou náladu, svou mluvu lyrickou právě proto, že byl co nejsvědomitější odlikou veduty.“

Havránek Bedřich – Významná díla

Významná díla: Krajina u Troje blíže Prahy, Jezero Plöckensteinské na Šumavě, Friedlanský zámecký dvůr, Na rybníku, Selský statek na Moravě, Studánka v lese, Česká náves, Bukový les (1854), Selský statek v Sudetách (1860), Selská chatrč (1862), Údolí u Trnavy na Vltavě (1864), Motiv z Krumlova (1867), Pobřeží vltavské (1874), Hornatá krajina, Helmovy mlýny (1853, olej), Krajina se zvoničkou (akvarel), Staroměstské mlýny po požáru r. 1848 (akvarel), Studie k Helmovým mlýnům (akvarel), lepty: Hradní most, Svatý Ivan, Lesnatá krajina podle Waterloo, Krajina podle A. van Everfingena, Židovský hřbitov v Praze, Hrad Karlův Týn, V lese (Wald-partie), Mlýn u potoka, Vodní mlýn, rytinky pro taneční pořádek na ples umělců v Praze r. 1844, Hrad Tetín. litografie: Maškarní průvod umělců (Künstler-Maskenzug 29. Februar 1848) a Hradní věže na skalním útesu.

Havránek Bedřich – Výstavy

V r. 1842 debutoval dvěma obrazy (Pohled na Prahu a Partie z Chlumu) na výroční umělecké výstavě Krasoumné jednoty, od r. 1843 vystavoval v Praze v obrazárně Společnosti vlasteneckých přátel umění (Krajina u Labe za ranní mlhy a Motiv z ostrova Kampy). Od té doby obesílal pražské výstavy skoro každoročně. V r. 1869 a 1883 vystavoval v Mnichově, v letech 1876 a 1888 v berlínské akademii a v r. 1890 v Brémách.

zdroj: Prokop Toman, Prokop H. Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, Ivo Železný, 2000, Haushoferova krajinářská škola, katalog k výstavě, Galerie Kroupa, 2016