Jambor Josef (1887–1964)

Jambor Josef (Pohledec u Nového Města na Moravě 29. 10. 1887 – Tišnov 17. 9. 1964) 

Josef Jambor byl malíř – krajinář. Inspiraci ke svým obrazům nelézal převážně kolem své chalupy na Blatinách na Vysočině (Českomoravská vrchovina), a proto se mu někdy přezdívá Malíř Vysočiny. Byl členem Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně a působil rovněž v Bloku výtvarných umělců země Moravskoslezské.

Josef Jambor pocházel z Pohledce, vesničky u Nového Města na Moravě, kde se narodil v rodině koláře, měl jedenáct sourozenců.  Jamborovým snem bylo stát se malířem, ale po maturitě na reálce v Novém Městě začal na přání rodičů studovat na technice v Brně, kde absolvoval kurz pro geometry. Teprve pak mu rodiče přestali bránit v jeho snu. Josef Jambor absolvoval přípravný kurz u profesora Josefa Loukoty a v r. 1914 zdárně složil přijímací zkoušky na AVU v Praze, kde studoval u profesora Bukovace a v grafické speciálce Maxe Švabinského. V r. 1915 se Josef Jambor stal předsedou spolku akademického studentstva (až do roku 1918). V r. 1917 se oženil s Josefou Markalousovou. Svá studia Jambor dokončil v r. 1919, kdy se stal grafikem a jako grafik je také zařazován do poválečné generace, přestože se této profesi téměř nevěnoval. Jambora více lákaly olejomalby, zvláště krajinářské motivy. Důvodem změny uměleckého zaměření byla zřejmě reakce na první světovou válku, strach o zničení české krásy krajiny.

Do r. 1923 Jambor cestoval po Evropě. Navštívil Jugoslávii, Německo, Holandsko, Itálii, Belgii a další země. Roku 1923 uspořádal výstavu obrazů z těchto cest. Přesto pro něj byla česká krajina nejkrásnější. V r. 1927 se Jambor rozešel se svou manželkou a odstěhoval se z Prahy do Nového Města na Moravě. Po výstavě Soudobé kultury v Brně v r. 1928 se Josef Jambor stal známým a také oblíbeným malířem. Ve třicátých letech a po druhé světové válce se s oblibou věnoval nejen malbě krajiny, ale také hub. V r. 1931 se trvale odstěhoval do Tišnova a oženil se podruhé – jeho ženou se stala Božena Chlupová. Roku 1946 dostal moravskou zemskou cenu pro výtvarné umění. V roce 1957 mu udělilo město Tišnov ocenění Čestný občan města. Při oslavě 75. narozenin v roce 1962 byl jmenován zasloužilým umělcem za své celoživotní dílo. Krátce před svou smrtí v září 1964 odkázal Tišnovu sbírku svých 40 obrazů a dále 7 obrazů svých přátel – malířů. Dne 17. září 1964 zemřel v Tišnově po těžké nemoci. Dům, ve kterém bydlel byl pojmenován Jamborův dům. V r. 1996 byl nově zrekonstruován a přestěhovala se sem stálá expozice obrazů, které věnoval Tišnovu, z muzea v Předklášteří. Jamborova díla jsou součástí sbírek NG v Praze, Moravské galerie v Brně, Galerie výtvarného umění v Hodoníně a jinde.

zdroj: mekstisnov.cz, Nový slovník československých výtvarných umělců, Ivo Železný, 2000