Coubine Othon (1883–1969)

Coubine Othon (Kubín Otakar) (Boskovice 22. 10. 1883 – Marseille 7. 10. 1969)

Otakar Kubín, ve francouzském přepise Othone Coubine byl významný česko-francouzský malíř 1. pol. 20. století. Zapsal se do dějin nejen české, ale i evropské výtvarné kultury. Jako člen Osmy se aktivně podílel na nástupu moderního malířství, pevné místo zaujímá i v německé skupině expresionistů a především francouzského novoklasicismu, evropského proudu 20. let 20. století. Kubín vystavoval společně s Matissem, Picassem. Stejně jako je počítá dnes světová kritika ke slavné École de Paris i Kubína. Kubínovy  obrazy jsou součástí předních světových galerií i soukromých sbírek.

Otakar Kubín se narodil se jako poslední ze sedmi dětí učitele a knihkupce Jana Kubína. Už od malička si přál být malířem, ale jeho otec tento jeho sen nesdílel. Chtěl z něho mít učitele. Nakonec ale na přímluvu rodinného přítele a ředitele sochařsko-kamenické školy Viléma Dokoupila ustoupil a Otakar Kubín se v r. 1898 stal studentem sochařsko-kamenické školy. Kubín se zajímal o literaturu, divadlo, archeologii i hudbu a sport. Na jeho život měl významný vliv další blízký rodinný přítel K. Snětina. S ním v r. 1900 navštívil výstavu francouzského umění v Berlíně. Po absolvování školy v Hořicích se stal studentem Akademie výtvarných umění v Praze (1900–1904), nejprve v Myslbekově ateliéru, poté pracoval v ateliéru Václava Brožíka pod vedením Vojtěcha Hynaise a později Hanuše Schwaigera. Nakonec přestoupil do třídy Františka Thieleho, kde také Akademii absolvoval. Po ukončení studia Akademie se vrátil do rodných Boskovic. Nějaký čas si vydělával jako kreslič dokumentace speleologických výprav Karla Absolona do Moravského krasu. V této době namaloval své první obrazy jeskynní propasti Macocha. V r. 1904 odjel na studijní cestu do Antverp na Rubenovu akademii. Studium ho ale zklamalo, a tak se spolu s Bedřichem Fieglem vydal do Paříže, kde se seznámil s díly malířských velikánů, především van Gogha. V nich našel odvahu k novému způsobu exprese. Ve své tvorbě se Kubín věnoval krajinomalbě, zátiší a figurativní malbě. Snažil se přiblížit barevnosti, zářivosti a vertikálně situovaným plánům van Gogha.Coubinovy rané obrazy plné expresivní smyslovosti byly také silně ovlivněny Gauguinem a fauvismem. Po návratu z Francie se vydal na další studijní cestu, tentokrát na jih Evropy (Neapol, Brindisi, Řím, Florencie). V této době vznikl jeho nejznámější obraz Pohled na město Brindisi (1906). Vrátil se zpět do rodných Boskovic, kde si na zahradě svých rodičů postavil ateliér, nazvaný „Bouda“.

V r. 1907 se v Praze na základě myšlenky na společné generační vystoupení uskutečnila Výstava osmi. Odtud se zrodil název pro výtvarnou skupinu – Osma. Její členové se věnovali především expresionismu a fauvismu. Výstavy se spolu s Otakarem Kubínem zúčastnili: B. Kubišta, A. Procházka, E. Filla, W. Nowak, M. Horb, B. Fiegl a v té době student Akademie E. A. Pittermann-Longen. Výstava měla bouřlivé ohlasy, vesměs však negativní. K uskupení se později přidali V. Beneš, L. Procházková a V. Špála. Další výstava Osmy byla uspořádána hned následujícího roku Praze v Topičově salonu, té se ale Kubín už nezúčastnil a na rozdíl od ostatních členů Osmy Kubína kubismus ovlivnil jen málo.

Nějaký čas Kubín působil jako asistent kreslení na pražské Uměleckoprůmyslové škole. V r. 1908 se vydal na další cestu do Paříže, která jej utvrdila v poklusech o nové vyjádření obrazových zákonitostí jak je už dříve viděl u van Gogha. V r. 1909 se stal členem Mánesa, s nímž napříště vystavoval. V témže roce se stal odborným asistentem kreslení u prof. Aloise Boudy na c. k. Vyšší průmyslové škole v Praze. V r. 1912 se oženil se sekretářkou Přemysla Šámala Blaženou Katzovou a přesídlili do Francie a střídavě žili v Provence a Československu. V této době byly Kubínovy práce stále pod vlivem expresionimu. Významným impulzem a příkladem pro jeho tvorbu se stal kubismus Alberta Gleizese, jehož žákem se Kubín stal.V nesnadných existenčních začátcích v Paříži pomohl Kubínovi kontakt s berlínským spolkem Sturm a jeho galeristou Herwartem Waldenem. Ten Kubínovy obrazy, malované v geometrizujících zkratkách označil na přínos do kubistického expresionismu a Kubína nazval "kubo-expresionstou". V r. 1913 se Kubín zúčastnil výstavy Podzimního salonu v Berlíně, v r. 1914 uspořádal samostatnou výstavu. Jeho slibně se vyvíjející kariéra byla ale přerušena 1. světovou válkou. Manželé Kubínovi byli jako občané nepřátelského státu intervenováni do cizineckého tábora v Bordeaux. Jen díky kontaktům Kubínovy manželky byli propuštěni, ale Kubín se dostal do izolace. Nemohl vystavovat ani prodávat své obrazy. Berlínské kontakty s galerií Sturm, které mu zajišťovaly existenční jistotu byly přerušeny. Kubín přijal místo v pařížské Národní knihovně. Obživu rodiny zajišťovala jeho žena, která nastoupila jako tajemnice kancléře Českého odboje v Paříži. Z nedostatku finančních prostředků se Kubín zaměřil na kreslení a ve své tvorbě přešel ke klasicismu. V tomto období se začal podepisovat Othone Coubine. Po 1. světové válce se Kubín opět vrátil ke krajinomalbám a figurální tvorbě. Zapojil se do proudu zvaného neoklasicismus. Hlavním motivem se pro něj stala krajina jihofrancouzské Provence a francouzská krajina vůbec. Brzy začal být považován za významného člena tzv. Pařížské školy (École de Paris), pravidelně vystavoval v Salonu nezávislých (od r. 1919) a na Salonu v Tuilleriích (od r. 1924) v Paříži. Kubínův osobní život však byl poznamenán duševní krizí způsobenou smrtí jediného syna, nemocí manželky a později i její smrtí (1920). Uzavřel se do sebe. Inspiraci pro svou tvorbu hledal ve všedním venkovském životě. V roce 1924 Kubín přijal francouzské občanství. V roce 1925 se jeho finanční situace zlepšila na tolik, že si mohl zakoupit starý zámek v Simiane v Provence. Mezitím se také podruhé oženil. Ve své tvorbě Coubine zůstává věrný svému stylu – neoklasicismu. V roce 1932 se stal členem Umělecké besedy.

Po 2. světové válce se Kubín rozhodl navštívit svoji vlast a v roce 1951 odjel do Československa. Do rodné země se vrátil s nadšením pro ideu socialismu a odstraňování sociálních rozdílů. Slíbeného postavení národního umělce se mu však nedostalo. Jeho tvorba v tomto období už žádný zásadní obrat nezaznamenala. Kubín se vracel ke svým starým dílům z 20. a 30. let, v jeho krajinomalbách se objevují tmavější tóny a pochmurnost, věnoval se figurální malbě a podobiznám svých známých. Po několika letech (ač přijel původně jen na měsíc) se v r.1964 definitivě vrátil do Francie, kde roku 1969 zemřel.

zdroj: J. Siblík Malířské dálo Otakar Kubín - Coubine (Český art holding s. r. o., Praha, 2000), V. Vimr Malá galerie českých malířů (Práce, Praha 1980), wikipedie.cz, creativoas.cz