Procházka Antonín (1882–1945)

Procházka Antonín (Vážany 5. 6. 1882 - Brno 9. 6. 1945)

Antonín Procházka byl malíř, kreslíř, národní umělec, členem předválečné Osmy, členem Spolku výtvarných umělců Mánes (1907–1911 a 1923–1929) a od r. 1911 členem Skupiny výtvarných umělců. Jeho umělecké a životní osudy jsou spojeny ve svém nástupu s Prahou a zakladatelskou generací českého moderního umění. Léta zralosti se váží k Brnu, kde Procházka prožil závěrečné dvacetiletí svého života. Stejně jako ostatní členy Osmy i jeho ovlivnil převážně Edvard Munch. Procházkovo dílo je z počátku expresionistické, postupně přechází ke kubismu. Po roce 1925 opouštěl kubismus a přešel k vlastní verzi novoklasicismu. Od roku 1904 do roku 1945 vytvořil přes 140 maleb, často velmi monumentálních – kompozice pro brněnskou právnickou fakultu Prométheus přináší lidstvu oheň (1938) zaujímá celkem 80 m². V roce 1946 byl posmrtně jmenován národním umělcem. V Brně - Pisárkách je po něm pojmenována ulice.

Po ukončení gymnázia v Kroměříži studoval v letech 1903 – 1904 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1904 - 1906 na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl žákem Vlaha Bukovace a Hanuše Schwaigera, v letním semestru r. 1903 na Akademii navštěvoval speciální grafickou školu Maxe Švabinského. Už od ukončení studií byl jedním z nejaktivnějších a nejvýraznějších českých umělců. Na podzim 1906 se spolu s Emilem Fillou a Bedřichem Feiglem vydal na studijní cestu do Berlína, Amsterdamu, Paříže, Říma a Neapole. Zde poznal staré evropské umění a také například rané práce Picassa. V Německu se seznámil s malířkou Linkou Scheithauerovou, s níž se v r. 1908 oženil. V následujících dvou letech se podílel na obou výstavách Osmy (1907, 1908), vystavoval práce inspirované expresionismem a fauvismem. V roce 1909 se v Paříži poprvé setkal s kubismem, s jehož ohlasy a formálními postupy se pak ve své tvorbě potýkal ještě po první světové válce. Od r. 1910 působil jako profesor kreslení v Moravské Ostravě (do r. 1920). V následujícím roce spolu s radikálním křídlem mladé generace založil Skupinu výtvarných umělců. Otevírá se Procházkovo nejvýznamnější a dlouhou dobu i nejoceňovanější období analytického a syntetického kubismu. Už před počátkem první světové války v sérii zátiší, květin a portrétních hlav rozvíjí kubistické tvarosloví do osobité podoby dynamického barevného orfismu moravské provenience. Do tohoto snad nejzajímavějšího a umělecky neobyčejně silného Procházkova údobí náleží i dlouhá léta nezvěstný portrét Mužská hlava.

V Ostravě Procházka zůstal až do roku 1921. Tehdy mu sem znovu po válečné odmlce píše přítel Emil Filla, právě se vracející z emigrace a vybízí ho k přesídlení do Prahy, aby spolu „mohli společně pracovati“. Místo toho však Procházka přesídlil pouze na jiné učitelské místo do Nového Města na Moravě. Od roku 1924 pak působí v Brně, kde naplno rozvíjel svůj specifický civilní neoklasicismus. V zátiších z let 1924 - 1925 (Ovoce na skleněném podnosu, Zlatá mísa, Stříbrná miska) zdůrazňuje Procházka látku a tvarovou čistotu věcí a jejich plastičnosti nanášením písku, nalepováním, stříbrných a zlatých papírů. Kolem r. 1925 používá i vosku. Enkaustikou zabývá se soustavně v letech 1927 - 1928. V jeho díle stále více převládají figurální motivy. Stává se malířem pastorálních výjevů mytologických scén a alegorií. Působí na něj archaické malby starořecké, perské miniatury i pompejské římské umění. Kreslí ilustrace k Písni písní. Monumentální vize dospěl v obraze Prometheus přináší lidstvu oheň (1938) pro Masarykovu univerzitu v Brně.

Procházka Antonín - Významná díla

Mezi Procházkova významná díla lze zařadit: Hanácká svatba (1905), Hráči (1908), Prometheus (1910), Koupání (1909), série zátiší z let 1918 – 1922: Kávové zátiší, Broskve, Brambory v keři, Zlatá mísa (1924), Zimní krajina (1926), Krotitel koní (1929), Matka (1930), Jinoch (1931), Štěstí (1932), Polibek, Plavení koní (1934), Kočka s koťaty, Kohouti (1934), Zdraví (grand prix v Paříži 1937), Zlatý věk, Bacchanale, Symfonie, Večer, enkaustiky: Muž s cigaretou, Z stolu, Zátiší s vajíčkem, Město v Apeninách. Svými kresbami vyzdobil knihy: Máchův Máj, Seifertovy Ruce Venušiny, Homérovu Odysseiu aj., ilustroval také  Píseň písní. Vytvořil také řadu drobnějších plastik, návrhů soch a modelů. Mezi ně patří i série bronzových jezdeckých soch prezidenta T. G. Masaryka, které lze spatřit i v Muzeu TGM v Lánech.

Procházka Antonín - Výstavy

Od r. 1907 vystavoval v Praze, zejména v Mánesu, kde měl souborné výstavy v r. 1922 a 1926, v r. 1923 v Brně. V galerii dr. Feigla v květnu r. 1933 vystavil 65 kreseb z let 1912 – 1933. Velká souborná výstava jeho díla se opět konala v Mánesu, a to v březnu r. 1934 (227 prací). Posmrtná výstava uspořádaná v lednu a únoru r. 1947 v pavilonu Spolku výtvarných umělců Mánes znázornila Procházkův umělecký vývoj a jeho metamorfosy z let 1904 - 1945 v obrazech, soškách, kresbách a ilustracích (324 prací). V červnu r. 1946 uspořádali Jarmila a Ladislav Eliášovi výstavu jeho obrazů a kreseb ze soukromého majetku. Na světové výstavě v Paříži byl vyznamenán zlatou medailí a čestným diplomem.

zdroj: Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, Ivo Železný, 2000,Vladimír Vimr, Malá galerie českých malířů, Odeon, 1980, wikipedie.cz, artplus.cz