Matička Josef (1893–1976)

Matička Josef (Tejnka u Prahy 13. 9. 1893 - Praha 7. 7. 1976)

Josef Matička se narodil v Praze, ale část života prožil v Litomyšli. Pro dráhu svobodného umělce se rozhodl až ve svých sedmatřiceti letech, poté co ze zdravotních důvodů nemohl vykonávat své povolání. Hledání vlastní cesty v umění mu trvalo více než jedno desetiletí. Litomyšl se pro něj stala jednou z inspirací, na svých obrazech zobrazoval každodenní život tohoto města. Ve 40. letech usiloval o zachycení městských zákoutí staré Prahy, Litomyšle, Budislavi a krajiny východních Čech. Kubizující přednes postupně ustoupil věrohodnému podání objemů a prostorových vztahů, v nichž se uplatnila kaligrafická linie a uvolněný kolorit. V té době začal vznikat jeho vlastní styl blízký naivní malbě. V 60. letech dospěl jeho magický realismus ke konfrontaci radostné vize "věčného města" Litomyšle se zlověstnou symbolikou smrti. Na konci svého života se rozhodl, že kolekci svých obrazů a obrazů dalších významných českých umělců (např. Emila Filly, Josefa Čapka, Jana Zrzavého) věnuje městu Litomyšl. Matičkova sbírka byla umístěna v Městské galerii v domě U Rytířů a i dnes tvoří základ sbírkového fondu galerie.

Josef Matička byl jediným dítětem Floriána a Veroniky Matičkových. Od útlého dětství rád maloval. Po maturitě v r. 1912 se neúspěšně pokusil o přijetí na Akademii. Zapsal se proto do večerního kursu kreslení na uměleckoprůmyslové škole a studoval i soukromě. Na podzim toho roku nastoupil ke studiu na České vysoké škole technické. O rok později, v r. 1913 se pokusil o přijetí na Akademii znovu, avšak opět nebyl přijat. Jeho zklamání bylo tak velké, že zničil téměř všechny své dosavadní práce. Ve školním roce 1914/1915 začal na České vysoké škole technické studovat obor architektura a pozemní stavitelství. V r. 1919 se Matička na přednáškách seznámil s Annou Theinovou. Ta pocházela z židovské rodiny z Litomyšle. Byla první dívkou, která maturovala na litomyšlském gymnáziu (v r. 1917). Po maturitě odjela studovat filozofii do Vídně a pak do Prahy. V r. 1921 s ní Matička poprvé navštívil Litomyšl. Městem a jeho okolím byl Matička od prvního okamžiku okouzlen.

Po ukončení studia architektury a pozemního stavitelství (1923) Matička krátce působil jako technik a pedagog. Anna ve stejném roce jako Matička zakončila svá studia doktorátem z filozofie. Přesto, že obě rodiny sňatku nepřály (Matičkova rodina byla katolická, rodina Theinova židovská) Anna a Josef se v r. 1923 vzali. Od r. 1924 bydleli v Praze na Letné. Matičkův zdravotní stav ale nebyl dobrý, jeho vleklá nemoc (tuberkulóza páteře) mu znemožňovala výkon povolání, a tak rodinu finančně zajišťovala Anna. Se svým vzděláním nemohla najít zaměstnání, nakonec získala práci v Ženské národní radě, ale místo brzy opustila. V r. 1927 si otevřela obchůdek s cukrovinkami Bonbon. Protože dobře prosperoval, přemístila ho na Letnou. Zde Matičkovi ve 30. letech ukrývali uprchlíky z nacistického Německa.

V r. 1925 se Matička ze své nemoci zotavoval v ozdravovně. Pro jeho zdravotní stav bylo důležité horské a vesnické prostředí, a tak spolu se svou ženou navštívil Pustou Rybnou, Budislav, Boletice. Všude  tam se Matička snažil tvořit. V Litomyšli se seznámil s malířem Josefem Voleským. V r. 1930 se Matička z dlouhodobé vleklé nemoci zotavil, ale k architektuře se už nevrátil. Začal se plně věnovat malování. V r. 1931 a 1932 manželé Matičkovi trávili léto ve Strakově nedaleko Litomyšle, kam za nimi přijel i J. Voleský. Jeho prostřednictvím se Matička seznámil se členy Sdružení výtvarníků v Praze, s nimiž také jako host vystavoval a tak se poprvé ve svých 39 letech představil veřejnosti. V r. 1934 se stal členem Sdružení výtvarníků v Praze a téměř každoročně se až do r. 1942 účastnil členských výstav. V březnu r. 1939 ve snaze uchránit Annu před pronásledováním nacistů Matičkovi uzavřeli katolický sňatek. V r. 1940 Anna přišla o svůj obchod. V tomtéž roce pořádá Sdružení výtvarníků Matičkovi samostatnou výstavu. Anna Matičková se však zahájení z rasových důvodů zúčastnit nemohla. V r. 1941 se Matičkovi žijící ve smíšeném manželství odjeli před sílícím tlakem nacistů do Litomyšle. Pro záchranu alespoň části majetku se později rozhodli pro rozvod, avšak to by pro Annu znamenalo okamžité zařazení do nejbližšího transportu a tak sňatek zase obnovili. Matička byl ale vyzván, aby se s Annou rozvedl, což odmítl. V r. 1942 vstoupila Anna Matičková společně s celou svou rodinou do transportu, ale po zásahu svého bratrance MUDr. Theina z něj byla vyřazena. Se svými blízkými se už ale nikdy nesetkala, všichni zahynuli v koncentračním táboře v Osvětimi. V září r. 1944 byla Anna deportována nejprve do sběrného tábora Hagibor v Praze a odtud v únoru r. 1945 do Terezína. Také její manžel byl zatčen, dopraven do pardubického gestapa, pak do sběrného tábora Hagibor v Praze, kde se krátce a tajně s Annou setkal.

Válečné útrapy oba přežili, po válce se shledali v Praze a přestěhovali do Litomyšle. Matička se opět vrátil k malování. Jako kurátor i vystavující se s Františkem Ropkem podílel na realizaci putovní akce Dnešní malířství mající za cíl přiblížit moderní umění (Boštík, Liesler, Nejedlý, Špála) v Dolním Újezdě, Lubné a Morašicích. Anna Matičková začala pracovat jako dopisovatelka Rudé záře, psala především o průběhu lidových soudů s místními kolaboranty, později pracovala jako redaktorka tiskového oddělení ÚV KSČ. Matičku v tomto období oslovila výstava španělských malířů a tvorba E. Filly. V r. 1948 se Matičkovi prostřednictvím Lucie Sovové (vlastním jménem Františka Benešová, učitelka a spisovatelka) seznámili s první ženou Maxe Švabinského Ellou. Jezdili za ní do Kozlova, setkávali se i v Praze. Matička ilustroval a typograficky upravil knihu Sovové Na podsíni a Dětský rok v Litomyšli (pro tuto knihu ale nenašli nakladatele). Anna Matičková z redakce Živnostenských novin přešla do Rudého práva.

V r. 1950 je Matička jmenován kulturním patronem okresu Litomyšl. V r. 1951 si Matička vážně poranil nohu v koleni postižném tuberkulózou. Tento úraz způsobil jeho sníženou pohyblivost, a proto začal malovat náměty z okolí jeho bydliště v Praze v Dlouhé ulici (čtvrti Na Františku, ulice kolem Haštalského kláštera a Anežského kláštera). V této době se seznámil se spisovatelem Gézou Včeličkou. Kvůli svému židovskému a buržoaznímu původu byla Anna Matičková propuštěna z místa redaktorky a začala pracovat v antikvariátu u Karlova mostu v Praze (až do r. 1962). V r. 1955 se Matička v nemocnici seznámil s J. Zrzavým. Zrzavý se v r. 1972 zúčastnil Matičkovy výstavy Na téma žluté hvězdy, která se uskutečnila ve Španělské synagoze. Ve své tvorbě se Matička začíná věnovat cyklu U nás doma. V říjnu r. 1970 byl Matička jmenován čestným občanem Budislavi. V r. 1968 mu je propůjčeno Státní vyznamenání za vynikající práci a je jmenován čestným občanem Litomyšle. Josef Matička se až do své smrti v r. 1976 věnoval malování. Matičkovu posmrtnou masku odlil sochař Olbram Zoubek, ten také vytvořil desku s nápisem Galerie Josefa Matičky a sochu Múzy nad Matičkovým hrobem v Litomyšli.

Matička Josef - Významná díla

Mezi významná Matičkova díla lze zařadit např.: U Štrobachovic pole (1914) je "jedna z nejstarších dochovaných památek Matičkovy rané tvorby" (Michal Šimek: Josef Matička - Dar Litomyšli, Městská galerie Litomyšl, 2014, str. 11), Praha s Petřínem (1933), Před operací (1935), Kristus pod křížem klesá (1937), Příroda (1937), Golem (1938), Zátiší s chlebem a solí (1941), Litomyšl od Kacimberku I., Litomyšl od Kacimberku II. (1942), Lubná (1943, 1948), Most v Dolním Újezdě (1944), Milenci v šeříku (1944), Na dušičky (1948), Na Panských valech (1945, 1949 - Rodný dům Zd. Nejedlého), Stodoly v Lubné (1953), Haštalský plácek (1953), Park na Františku (1954), Klášterní ulička I (1955), 700 let Litomyšle (1951, 1956),  V Panské zahradě (1958), Hostinec Na Skalách v Budislavi (1961), Hrozná zpráva (1962), Náš kocour (1963, 1964), Přestavba Anežského kláštera (1965), Na Toulovcově náměstí (1944, 1945), Starý vojenský hřbitov (1936, 1966, 1967), Buďte zdráv, pane Zrzavý (1969), První návštěva muzea (1971), Moje mámo! (1974, 1975), Autoportrét (nedokončeno) aj.

Matička Josef - Výstavy (výběr)

V r.1940 pořádá Sdružení výtvarníků Matičkovi samostatnou výstavu.V r. 1943 se Matička zúčastnil I. litomyšlského výstavného salonu, kde vystavovalo 22 malířů a 4 sochaři, mající vztah k východním Čechám (Blažíček, Ropek, Voleský a další). V r. 1944 vystavoval na IV. východočeském uměleckém salonu jako malíř Vysočiny. V r. 1945 se spolu s dalšími zúčastnil II. litomyšlského salonu.V r. 1960 se ve škole v Budislavi uskutečnila výstava s názvem Krajem Terezy Novákové. Zde byly představeny Matičkovy tempery a akvarely s budislavskou a venkovskou tematikou. Zásluhou V. Beneše a J. Pečírky byla Matičkovi v Nové síni v Praze uspořádána výstava Obrazy z Litomyšle I., kde byla představena díla s litomyšlskou tematikou vzniklá v předchozích dvaceti letech. V r. 1962 byla v Domě umělců v Hradci Králové uspořádána výstava J. Matičky Výběr z díla. V r. 1963 byl zastoupen na výstavě Naivní umění v Československu pořádané Národní galerií v paláci Kinských v Praze. V r. 1964 se zúčastnil výstavy Básníci naivní imaginace v Domě pánů z Kunštátu v Brně (spolu s Davidem Chabou, Komárkem, Mikulkou, Plickou a Richterem). V r. 1965 se v Budislavi uskutečnila výstava Josef Matička – Výběr z díla. V r. 1967 byla výstava Básníci naivní imaginace reprízována ve Stockholmu. Svou tvorbu Matička prezentoval spolu s dalšími 15 výtvarníky svitavského okresu na Přehlídce '68, uspořádané k 50 letům vzniku Československa. V r. 1969 bylo  dílo Matičky součástí expozice Výtvarníci východních Čech v Městském muzeu v Poličce, připravené ze sbírek Východočeské galerie v Pardubicích. V r. 1970 se  Matička zúčastnil Přehlídky tvorby výtvarníků svitavského okresu ve Svitavách (přehlídky  pravidelně obesílal až do r. 1975).  V muzeu v Litomyšli se uskutečnila výstava Obrazy z Litomyšle II. Tato výstava byla doplněna o díla z budislavské výstavy Výběr z díla (1965) a byla představena i ve Svitavách. V r. 1972 se ve Španělské synagoze v Praze konala Matičkova výstava Na téma žluté hvězdy, obracející se k tragickým zážitkům a událostem druhé světové války. V r. 1973 Galerie hlavního města Prahy zpřístupnila v Křížové chodbě Staroměstské radnice k Matičkově 80. narozeninám výstavu Josef Matička – Praha, kde byla představena díla hlavně s pražskými motivy. V r. 1974 byl zastoupen na výstavě České malířství XX. století ze sbírek Oblastní galerie v Liberci.  V r. 1976 bylo Matičkovo dílo představeno na výstavě Malíři Vysočiny ve Východočeské galerii v Pardubicích. V r. 1977 se uskutečnila v Praze v Galerii Československý spisovatel výstava Svět Josefa Matičky. V srpnu téhož roku byla v domě U Rytířů v Litomyšli slavnostně otevřena stálá výstava obrazů J. Matičky  a obrazů z části jeho sbírky moderního českého umění, kterou městu Litomyšl věnovala v duchu přání svého manžela Anna Matičková. V r. 1979 v Kabinetu grafiky Domu pánů z Kunštátu v Brně proběhla výstava Josef Matička - Akvarely a kresby, v r. 1982 ve Východočeské galerii v Pardubicích výstava Josef Matička, v r. 1984 se uskutečnila výstava J. Matičky v Chotěboři a v r. 1997 se v Městském muzeu a galerii ve Svitavách konala výstava Josef Matička - Obrazy. Od září do června 2014 se v Městské obrazárně ve II. patře Státního zámku Litomyšl konala výstava Josef Matička - Dar Litomyšli, jejímž kurátorem byl PhDr. Michal Šimek.

zdroj: Michal Šimek: Josef Matička - Dar Litomyšli, Městská galerie Litomyšl, 2014, Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2002, Chagall Ostrava 2002, czecot.cz