Malich Karel (1924)

Malich Karel (Holice 18. 10. 1924)

Karel Malich je český sochař, malíř a grafik. Během let 1945 - 1950 studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (pod vedením Cyrila Boudy, Martina Salcmana, Karla Lidického, Františka Kovárny). V r. 1950 přestoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval grafickou speciálku u profesora Václava Silovského. Při studiu se věnoval převážně leptu a suché jehle. V roce 1958 se Karel Malich stal členem skupiny SČUG Hollar. Od tohoto roku se soustředil hlavně na zachycování krajiny, z počátku kubisticky pojaté, později kresbě pastelem. Inspiraci a motivy pro svou práci nacházel v okolí rodných Holic i na periférii Prahy. Svá díla tvořil jako monumentální soubor temperových maleb na papírech nebo lepenkách, při kterých docházelo k sumarizaci tvarů. Jeho malířská díla byla charakteristická především používáním jasných barev. V krátkém období procházel vývojem od fauvismu, přes analyzující kubismus a dostal se až k záznamům expresivního cítění. V tvorbě Karla Malicha došlo i ke zjednodušování tvarů, které se nakonec proměnily v pouhý znak a k redukci barevnosti, pro něj kdysi tak typické. Pomalu se odpoutal od bezprostředního vnějšího námětu a zaměřil se pouze na vyjadřování smyslového prožitku především při vnímání krajiny.

V r. 1960 tvořil v plenéru dvě svá zásadní díla Bílou krajinu I. a II. (první je nyní majetkem Národní galerie v Praze a druhá se nachází ve sbírkách Východočeské galerie v Pardubicích). O dva roky později, v roce 1962 byl Karel Malich velmi hluboce zasažen smrtí svého otce. Tato velká ztráta jej ovlivnila tak silně, že se jeho výtvarný projev minimalizoval na pouhé jednoduché geometrické formy. V r. 1963 se stal členem skupiny Křižovatka. Během let 1964 – 1965 vytvořil skupinu několika černobílých plastik, jejichž jádro bylo bílé a povrch černý a většinou je tvořila plocha rozložená do prostoru. Od roku 1967 se Karel Malich začal zabývat reliéfy a plastikami, především s motivy tzv. koridorů. Podnětem k jejich tvorbě byl, jak sám Malich tvrdil, tzv. problém přetlaku. „Problém koridorů vznikl z děsivého pocitu nesoustředěnosti. Sedl-li jsem si někde mezi lidi (kino, divadlo), cítil jsem neustálé toky energií, které mě bombardovaly. Představil jsem si je jako válcové nebo věžovité toky energie a udával jsem jim jejich možnosti. Od přímého toku válcem k rušení nastavování až k rozptýlení zcela svobodným způsobem.“ V tomto období ke své tvorbě využíval čistý materiál s hladkým exaktním povrchem. Od roku 1968 byl Karel Malich velmi zaujat novým materiálem, a to plexisklem. V českém výtvarném umění byl tehdy tento materiál zatím velice neobvyklý, již z toho důvodu, že byl velmi málo dostupný. O dva roky později cestoval do Benátek na bienále, když jej velmi zaujaly pohledy na zemi, které mu posloužily jako inspirace k vířícím lineárním kresbám. Snažil se vyjádřit energii přírody.

Od 70. let je Malich nezávislý na jakékoliv dobové estetice. V r. 1976 se vědomě obrátil proti zásadám moderního umění, které ho přestalo uspokojovat. Prostřednictvím narativní legendy se do výtvarného díla přímo projektoval. V jeho kresbách z přelomu 70. a 80. let se střetávají reminiscence z mládí se světelnými vizemi, z nichž některé mají charakter znamení. Velmi svobodně zacházel také s časem: minulost se v jeho dílech stává budoucností a naopak (Za stolem, Krajina s věčnem). Během let 1979 – 1981 se Malich ve vzpomínkách vrátil do dětství a napsal autobiografickou esej s názvem Od tenkrát do teď tenkrát. V této eseji zachytil a popsal rodnou krajinu jako prostor konkrétních prožitků. Zápisy těchto vzpomínek byly doprovázeny výtvarným projevem. Mezi textem a kresbou byla samozřejmě tematická souvislost. V této době ještě vytvořil kresby, v nichž zachycoval své přátele a prostory jemu blízké. Pomocí teček a linií tvořil obrysy a siluety lidí a předmětů v proudech světla. V tomto období Malich začal pomalu používat pastely a jasné barvy. Velmi jej zaujalo téma Poslední večeře, kterému se nyní naplno věnoval. V letech 1986 – 1995 se soustředil především na pastely, zabývajícími se nejčastěji světelnými vizemi. Využíval figurálních (ruce, hlavy a oči) i abstraktních, organických i geometrických forem. Nejpoužívanější formou jeho tvůrčího období po r. 1976 je především oblý tvar – ovál, představuje základní výrazový prvek jeho universa. V polovině 90. let vstoupil do jeho tvorby nový tematický okruh - námět vlastní matky, pojatý jako spirituální, světelný dialog, kterým se zabývá na velkých pastelech i v drobných tužkových kresbách a kvaších. V sochařství se soustřeďoval na práci s tvarovaným drátem. Vytvořil figurální koláže, kvaše, tempery, plastiky, reliéfy, kresby, grafické listy, prostorové struktury realizované v plexiskle, drátěné prostorové plastiky. Z některých Malichových přístupů se staly základní body vývoje soudobého českého umění. Během let 1990 – 1991 byl Karel Malich profesorem pražské Akademie výtvarných umění. V roce 2007 získal za výtvarné umění a architekturu Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla, hudby a výtvarného umění.

Jeho dílo je součástí sbírek např. NG Praha, SNG Bratislava, MG Brno, Galerie Hlavního města Prahy, Středočeské galerie v Praze, AJG Hluboká nad Vltavou, GVU Hradec Králové, GU v Karlových Varech, Východočeské galerie v Pardubicích, Stedelijik Museum v Amsterodamu, Allbright-knoc Gallery v Buffalu (USA), Centre Pompidou v Paříži, ve sbírce Medy Mládkové.

Malich Karel - Výstavy

Od roku 1988 se konalo několik retrospektivních výstav, které představovaly a hodnotily Malichovo dílo, např. v Galerii umění v Karlových Varech, v Domě umění v Brně a ve Východočeské galerii v Pardubicích. Mnoho jeho pastelů bylo vystaveno na výstavě s názvem Magicien de la Terre v Centre Georges Pompidou v Paříži. Roku 1990 uspořádala Galerie hlavního města Prahy výstavu Malichova díla  V domě U kamenného zvonu. Další velká výstava se konala r. 1994 tentokrát v Jízdárně Pražského hradu. V r. 1995 byl výběr z jeho pastelů a drátěných objektů vystaven v československém pavilonu na bienále v Benátkách, potom na samostatné výstavě v rakouském Kunsthalle Krems a v německém Muzeu Fridericiatum v Kasselu. Roku 2002 opět vystavoval v Paříži. Tentokrát to byla samostatná výstava s názvem Contrastes Karel Malich, pořádaná v Chapelle Saint – Louis de la Salpetriere. Od roku 2004, u příležitosti životního jubilea Karla Malicha, probíhalo mnoho výstav po celé České republice (Východočeská galerie v Pardubicích, Galerie Benedikta Rejta v Lounech a Galerie hlavního města Prahy).

zdroj: wikipedie.cz, explosia-manes.cz, Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2001, Chagall, Ostava, 2005