Schikaneder Jakub (1855–1924)

Schikaneder Jakub (Praha 27. 2. 1855 - Praha 15. 11. 1924)

Jakub Schikaneder, člen výtvarné generace Národního divadla, byl jedním z nejvýznamnějších českých malířů 19. století. Je s podivem, že o jeho životě se ví jen velmi málo. Neexistuje totiž žádná ucelená korespondence ani jiné dokumenty, k dispozici jsou jen údaje z matrik, dobových novin, krátké vzpomínky přátel a žáků a pár fotografií.

Jakub Schikaneder pocházel ze skromných rodinných poměrů. Narodil se jako druhorozený syn manželům Karlu a Leokadii Schikanederovým. Jeho otec pracoval jako úředník celní správy, později asistent hlavního c. k. celního úřadu v Praze. Schikanederova rodina měla dlouhou divadelní tradici sahající až do 18. století. Do Prahy přišel v r. 1819 Jakubův dědeček, zpěvák, herec, skladatel a dramatik Carl Joseph Schikaneder, synovec Emanuela Schikanedera (autora libreta Mozartovy opery Kouzelná flétna). Z jeho 6 dětí všech 5 dcer pokračovalo v divadelní tradici, pouze jediný syn – Jakubův otec si zvolil zaměstnání ve státních službách. Jakub vyrůstal v uměleckém prostředí zpěváků a herců, kde úspěch a slávu střídal úpadek a bída. Tady jsou zřejmě počátky silného sociálního cítění v Schikanederově tvorbě. I on projevoval herecké a hudební nadání, ale i výtvarný talent, další jeho velkou výhodou bylo česko-německé rodinné prostředí. Schikanederův život je spjat s Prahou, ale žádný z domů, kde žil se nedochoval.

V r. 1871 zemřel Jakubův otec. Finanční situace rodiny se výrazně zhoršila. Jakubova matka dokonce pobírala chudinský příspěvek od pražské radnice. Od r. 1872 bydlela matka se syny na okraji Židovského města. Jakub nastoupil na pražskou Akademii v r. 1870, jeho profesory byli Josef Matyáš Trenkwald, Antonín Lhota, Jan Sweerts. Mezi jeho spolužáky patřili malíři Emanuel Krescenc Liška, Mikoláš Aleš, František Ženíšek a sochař Josef Mauder. Studium na Akademii Schikeneder ukončil  v r. 1878. V témže roce mu byl vydán pas pro německé státy, Francii a Anglii. I když o jeho cestách nejsou žádné bližší informace, zcela jistě navštívil Paříž a Mnichov, kde na něj zapůsobilo dílo jeho kraja Gabriela von Maxe. Společně s Emanuelem Krescenecem Liškou se Schikaneder zúčastnil soutěže na výzdobu Královské lóže Národního divadla a získali zakázku na zhotovení 3 vlysů pro panský salón. Přestože při požáru Národního divadla v r. 1881 nedošlo k jejich poškození, byly nahrazeny dílem Václava Brožíka, aniž by výbor soutěže na výzdobu Národního divadla oběma malířům sdělil, že s jejich prací nepočítá.

V první polovině 80. let 19. století kvůli špatné finanční situaci Schikaneder přijal různé zakázky: přispíval kresbami do časopisů Ruch, Světozor, Zlatá Praha, v r. 1883 ilustroval epickou báseň Adolfa Hejduka Za volnost a víru, spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem navrhl pro něho sgrafitovou výzdobu domu na Královských Vinohradech, podle původních předloh Josefa Führicha namaloval cyklus obrazů křížové cesty na Petříně. Schikaneder se i nadále toužil se prosadit jako malíř na domácí i evropské umělecké scéně. Na podzim r. 1882 vystavil v Lehmanově salonu v Praze monumentální (250 x 400 cm) dnes nezvěstné plátno Pokání Lollardů, které představil také v Mnichově (1883) a ve Vídni (1884). Tímto obrazem dosáhl odborného uznání a prodejem do zahraničí finanční ocenění. V r. 1884 se Schikaneder oženil, v r. 1885 se mu narodil syn Lev Jan, který však po několika dnech zemřel.

V r. 1885 byl jmenován asistentem Františka Ženíška na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, později vedl speciální školu pro malbu květin a po odchodu Ženíška na pražskou akademii ateliér dekorativní malby. V průběhu devadesátých let podnikl několik studijích cest po Evropě (Paříž, Sicílie), s Josefem Thomayerem procestoval Anglii a Skotsko. V r. 1900 se Schikaneder podílel na výzdobě interiérů expozic Uměleckoprůmyslové školy na Světové výstavě v Paříži a v r. 1904 v Saint Louis. Koncem prvního desetiletí 20. století žil v ústraní, své obrazy na veřejnosti nevystavoval, do jeho ateliéru měl přístup jen úzký okruh sběratelů a přátel. Věnoval se výuce na Uměleckoprůmyslové škole. Zemřel náhle ve věku 69 let.

Schikaneder Jakub - Významná díla (výběr)

Ze Schikanederových  významných raných děl lze uvést např.: Meditace (1877), Příšerná společnost (1878), Na kraji lesa (1880). V jeho tvorbě objevuje silné sociální cítění, téma smrti prochází celým jeho dílem. Chudí lidé a jejich smutný osud jsou tématem obrazů např.: Povolaný, však nevyvolený (1878, do r. 2014 nezvěstný), Jarní idyla (1883), V bídě (Chudoba) (1884), Výměnkářka (1885), Smutná cesta (Truchlivý návrat) (1886), Na dušičky (1888), V rozjímání (Opuštěná) (1890). Obrazem Vražda v domě ukončil Schikaneder dlouhou řadu obrazů utrmácených dělníků, osudem zraněných dívek, opuštěných žen, žebráků a jiných nešťastníků. Tento obraz Schikaneder představil nejprve na mezinárodní výstavě v Brlíně a o rok později v Praze na Jubilejní výstavě. V r. 1883 obeslal Schikaneder mezinárodní výstavu opět, tentokrát v Mnichově, obrazem Kontemplace (Mnich na mořském břehu). V r. 1896 vystavil Schikaneder v Rudolfinu obraz Soumrak. Podzim, mlha a večer nadále zůstávaly Schikanederovou trvalou základnou náladových skladeb, v nichž líčil melancholické kouzlo samoty a lidského soucitu. Tak vznikají obrazy Soumrak (1896), Sníh (1899), Stmívání (1909). Nejvýše Schikaneder dospěl v posledních malbách. Ve svých obrazech zobrazoval Prahu, ztichlá malostranská a staropražská zákoutí, vltavská nábřeží v náladách podzimu nebo zimních večerů, Hradčana, zasněné vnitřky staropražských příbytků za večerního matného svitu petrolejové lampy s dumající stařenou. Zejména v těchto intimních efektech umělých světel, pouličních plynových luceren, ve znázorňování večera v zimě, v mlhách je Schikaneder mistrem. Z tohoto období pocházejí např. obrazy: Ulice navečer (1906), Ulice v zimě (1900-10), Podskalí (1900-10), Staropražské nokturno (1900-10), Nokturno ve staré Praze (1911), Zimní večer ve městě (1900-10), Tramvaj v pražské ulici (1900-10). Dalším motivem jeho obrazů byly interiéry – např. obrazy: Rozjímání (1897), Večer (Sedící stará žena v interiéru) (1897), Sedící žena (1910-15), U dívčina lože (Smrt přichází, Modlitba za mrtvou) (1910-14), Dáma se psem (1910-15), Interiér (1910-15), Žena mezi dveřmi (1910-15). Velkou Schikanederovou inspirací bylo moře. V r. 1922 po ukončení pedagogické činnosti na Umělecko-průmyslové škole v Praze byl jemu a jeho ženě vydán cestovní pas do všech evropských států. Schikanederovi mj. navštívili německé pobřeží Severního moře a ostrov Helgoland. Z této cesty vznikla rozměrná plátna s pohledy na rozhraní moře a země, mola s majáky, přístavní uličky, např.: Pobřeží (1922-1924), Večer na pobřeží (1922-1924), Moře s majákem (1922-24), Na břehu ostrova Helgoland (1924), Moře (1922-1924), Na svatební cestě (Na nábřeží) (1922-1924).

zdroj: Veronika Hulíková - Jakub Schikaneder, Prokop Toman - Nový slovník československých výtvarných umělců