Vobecký František (1902–1991)

Vobecký František (Trhový Štěpánov 9. 11. 1902 – Praha 13. 4. 1991)

František Vobecký byl malíř, fotograf a pedagog, všestranně tvořivý člověk. Spíš než jeho obrazy v povědomí zůstaly fotografické práce, zejména fotografické ztvárnění asambláží, v nichž vynikal. Patří rovněž k průkopníkům reportážních fotografií. Výtvarně se orientoval zpočátku na lyrický kubismus, později na surrealismus. V malířské tvorbě sice Vobecký nebyl průkopníkem nových cest, ale vtiskával už objevenému svou vlastní, velmi osobitou podobu. 

František Vobecký se nejprve vyučil krejčím, ale už v letech 1923–1926 vedle svého zaměstnání studoval cizí jazyky a docházel na večerní kurzy kreslení na Ústřední škole dělnické v Praze, v zásadě byl ovšem autodidaktem. Sblížil se s osobnostmi avantgardy, ovlivnily jej významné výstavy, které do Prahy přinášely impulzy z aktuálních světových uměleckých proudů – především pověstná surrealistická výstava Poesie 1932. Tento vliv je více patrný v jeho fotografiích asambláží, kterými výrazně přispěl k hodnotám meziválečného umění. V letech 1926–1927 pracoval v módních salónech v Paříži a současně soukromě studoval na Académie de la Grande Chaumière a Académie Colarossi v Paříži. V letech 1931–1976 pracoval jako střihač a modelář módních salónů Rosenbaum a Podolská v Praze, v letech 1964–1976 přednášel externě střih na VŠUP v Praze. Od r. 1928 vedle malování také fotografoval - nejprve jako samouk reprodukce svých imaginativních obrazů, později také stromy, krajiny, detaily plastik a kamenů, propagační snímky pro časopisy (např. Měsíc) a práce pro salon Podolská, na kterých se podílel spolu s Františkem Drtikolem. V 1. pol. 30. let 20. století byl ovlivněn kubismem, později surrealismem, který byl patrnější ve fotografiích, fotografických kolážích a asamblážích s častými erotickými motivy fragmentů nahého ženského těla. Po dlouhé přestávce se k vytváření obdobných fotografií surrealistických asambláží vrátil v r. 1974. Koncem 30. let opustil v malbě avantgardní principy a vrátil se ke smyslově názornému přepisu skutečnosti. Objevil spontánní, automatickou techniku zvanou dekalkomanie a jí se převážně věnoval. Významný je i jeho přínost pro tvorbu koláží. V r. 1931 se na doporučení Václava Špály Vobecký stal řádným členem SVU Mánes a jeho díla se začala objevovat ve Volných směrech. V r. 1949 se stal členem SČVU. Od toho roku tvořil v ústraní a jen pro osobní potřebu. V r. 1959 po delší odmlce proběhla jeho veřejná prezentace - samostatná výstava v Galerii Čs. spisovatele v Praze. V 60. letech v souvislosti se zájmem o meziválečnou avantgardu se Vobeckého díla znovu objevila na souborných výstavách. V r. 1974 byly jeho fotografie publikovány v zahraničních časopisech a pod vlivem ocenění se pozvolna vrátil k fotografické tvorbě. 

Vobeckého práce z různých oborů jsou zastoupeny nejen v Národní galerii v Praze, Uměleckoprůmyslovém muzeu, Moravské galerii v Brně, ale také v National Gallery of Art v americkém Washingtonu či v J. Paul Getty Museu v Los Angeles.

zdroj: František Vobecký Obrazy 1926–1966 (Prague Auctions s. r. o., Praha, 2015), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2009 (Výtvarné centrum Chagall, Ostrava, 2009)