Honsa Jan (1876–1937)

Honsa Jan (Tisová 6. 6. 1876 – Polička 9. 9. 1937)

Malíř, grafik a krajinář, žák Julia Mařáka se narodil v Tisové u Vysokého Mýta, ale v r. 1881 se se svými rodiči přestěhoval do Běstovic u Chocně. Po ukončení měšťanské školy pracoval s otcem a starším bratrem v hospodářství. Ve volných chvílích kreslil vše, co kolem sebe viděl. Na jaře r. 1893 byl přijat do krajinářské speciálky prof. Julia Mařáka na pražské malířské Akademii. Jeho spolužáky byli František Kaván, Antonín Slavíček, Alois Kalvoda, Jaroslav Panuška a Otakar Lebeda. V r. 1903 podnikl cestu do Paříže a Normandie. V r. 1904 také obdržel na světové umělecké výstavě v Saint Louis bronzovou medaili za obraz Letní odpoledne. Na druhou cestu do ciziny r. 1911, a to do Drážďan, Berlína, Holandska, Belgie, Francie a Mnichova, obdržel stipendium České akademie. Na cestě po Německu navštívil sesterskou Lužici, z níž si přinesl několik dosud neznámých obrázků. Starobylé Litomyšli věnoval mnoho zdařilých obrazů, ukrytých dnes v soukromém majetku. Získal též Turkovu cenu města Prahy. Byl jmenován dopisovým členem Hagenbundu a členem Union International des Beaux-Arts et Lettres v Paříži. Psal také články o Mařákovi, Slavíčkovi, Josefu Mánesovi, Alšovi aj.

Jeho malířská tvorba byla založena na trvalém a hlubokém kontaktu s přírodou. V obrazech z ranné doby (okolo r. 1903) je vidět nejvíce vliv impresionismu. O obsahu maleb vypovídají jejich názvy: Nálada, Klid, Tichý podvečer, Ve větru, Letní odpoledne, Umírání, aj. Méně známé jsou jeho kresby z doby 1. světové války, kdy žil několik let v Praze. Je to asi 150 drobných formátů se staropražskými motivy. Dnes mají i dokumentární hodnotu. V životě Jana Honsy se střídala období šťastná, spojená s hledáním nových postupů, která prohlubovala Honsovo samotářství až k depresím. Chuť do života mu vždy dodávala práce, ať už přestavba požárem zničeného domu v Běstovicích, nebo poslední malířská etapa v okolí Poličky po tragické smrti manželky.

Uměl prostě zachytit ráz i náladu kraje, v němž sedlačil, zvláště jeho kvetoucí stromy, lesní motivy a typické chalupy, a ikdyž většina krajinářských prací čerpala náměty z Podorlicka a Vysočiny (Pohled na Poličku, Chalupy v Kameničkách, Krajina na Tiché Orlici, Běstovická alej, Na Horkách, Dub u Darebnic aj.), převyšuje svojí uměleckou úrovní regionální význam a řadí se do vývoje české krajinomalby. Svědčí o tom 75 samostatných nebo společných výstav a fakt, že několik jeho prací vlastní i Národní galerie v Praze.

Jan Honsa - Významná díla

Mezi významná Honsova díla můžeme zařadit: Soubory z Českomoravské vysočiny, soubor kreseb ze Staré Prahy (v letech 1914 - 1917). V obrazech vystihuje charakter i náladu kraje: Kvetoucí stromy, Topolové aleje, Borovice u Proseče, Břízy, Ve žních, Letní odpoledne (1900), Chalupa z Javorníka (1900), Na Seině (1903), Chalupy u Běstovic, Proti slunci , Jaro, aj., grafika: Pražské střechy (lept), Týnská ulička (dřevoryt), Karolinum (dřevoryt).

Jan Honsa - Výstavy

Vystavoval v Mánesu od r. 1900 (21 výstav), v Hagenbundu od r. 1905 (9 výstav), v Krasoumné jednotě (od r. 1900 tři výstavy). Souborné výstavy vlastní: Choceň (1900), Praha, Hradec Králové, Hořice, Chrudim (1909), Litomyšl, Chotěboř (1910), Polička, Vysoké Mýto (1912), Pelhřimov (1913), Vysoké Mýto (1922). Další výstavy: První dělnická výstava v Praze (1902), Východočeská výstava v Pardubicích (1903), Berlín (1904, 1907), Světová výstava St. Louis v Americe (1904), Sedmá mezinár. výstava v Benátkách (1907). Kromě toho vystavoval grafiku v celé řadě měst v Čechách i na Moravě. Naposledy vystavoval na výstavě Julius Mařák a jeho škola r. 1929 (16 obrazů) a r. 1934 v Hradci Králové. Výstavu jeho životního díla v Poličce pořádal muzejní spolek Palacký v červenci r. 1938. Tento spolek také uspořádal v červenci r. 1937 výstavu 200 jeho kreseb ze Staré Prahy a svého času vydal tiskem Honsův spis Z mých vzpomínek. V r. 2007 proběhla jeho poslední výstava "Výběr z malířského díla" v Rychnově nad Kněžnou, v Litomyšli a ve Vysokém Mýtě. Autorem výstavního projektu byl PhDr. Pavel Chalupa.

zdroj: Prokop Toman, Prokop H. Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, Ivo Železný, 2000