Konůpek Jan (1883–1950)

Konůpek Jan (Mladá Boleslav 10. 10. 1883 – Praha 13. 3. 1950)

Jan Konůpek byl malíř, grafik, ilustrátor, rytec.

V letech 1903–1906 studoval architekturu u profesorů Kouly a Schulze na ČVUT v Praze, kde se seznámil s P. Janákem a V. V. Štěchem. Ti do značné míry ovlivnili jeho rozhodnutí věnovat se studiu na umělecké škole a přivedli ho ke kresbě a malbě staropražských architektur a k technice leptu. V letech 1906–1908 studoval na AVU v Praze, v ateliéru Maxmiliána Pirnera, u prof. Vlaho Bukovace a grafika Alessandra de Pian.

Od r. 1907 Konůpek vytvořil velkou řadu ilustrací, návrhů na vazby, knižních a grafických listů a velkých grafických cyklů, vynikajících živou dramatičností, jež časem vystupňovala do říše vidin a snů. Z počátku (1907–1912) Konůpek maloval romantické alegorie, lyrické skladby, vzniklé jako ilustrační listy nebo malířsky přednesená temata. Jsou to většinou kolorované kresby větších rozměrů. Spolu s malířem Emilem Pacovským založil ještě na AVU grafickou revui Veraikon, později se stal členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar, v r. 1911 se stal spoluzakladatelem skupiny symbolistních grafiků Sursum (mj.  Váchal, Pacovský, Adámek, Kobliha, Zrzavý) a družstvo Artěl, od r. 1913 členem Spolku výtvarných umělců Mánes (1913–1929). Po ukončení studií krátce žil v Praze, pak vyučoval kreslení na Střední průmyslové škole v Plzni. V r. 1923 se vrátil do Prahy, kde až do r. 1932 vyučoval na Státní grafické škole.

Jádro Konůpkovy tvorby spočívá v grafice. Jeho práce jsou inspirované mystikou a vizionářstvím. Za nejvýznamnější jsou považována jeho díla z počátku 20. století, která jsou ovlivněna symbolismem a secesní klimtovskou stylizací. Konůpka ovlivnil německý a severský expresionismus, přechodně i kubismus. Některé kubizující prvky se staly natrvalo součástí jeho výtvarného projevu, až ke koloristické variantě – orfismu, později do svých grafik vnesl prvky odvozené ze skutečnosti. Jeho grafické dílo je úzce spjato se symbolistní a klasickou literaturu. Po první světové válce se vrátil k typům svých raných děl, ale staví je racionálně, zvláště v ilustracích chybí dřívější expresivita. Podílel se na ilustraci symbolistní a klasické literatury (K. J. Erben: Kytice, K. H. Mácha: Máj atd.), vytvořil i samostatné grafické cykly věnované velké části české a světové literatury. Mnoho z jeho prací byla inspirována gotickou a barokní architekturou a mystikou středověku. Věnoval se také tvorbě ex libris. Jeho díla jsou součástí sbírek Národní galerie a Galerie hlavního města Prahy, Památníku národního písemnictví, Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, v Moravské galerii Brno a dalších.

Vystavoval na výstavách SVU Mánes, pak od r. 1920 téměř na všech výstavách SČUG Hollar, do jehož sborníku přispíval svými odbornými literárními pojednáváními. Největší soubor svých kreseb a leptů Konůpek představil na výstavě sdružení Hollar v r. 1934. Za úpravu a výzdobu krásných knih obdržel Konůpek četná uznání a ceny jak doma, tak v zahraničí. 

zdroj: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2001 (Výtvarné centrum Chagall, Ostrava, 2001)