Kars Jiří (Georges) (1880–1945)

Kars Georges, narozený Jiří Karpeles, psaný též Jiri, nebo Georg (Kralupy nad Vltavou 2. 5. 1880 – Ženeva 5. 2. 1945)

Georges Kars byl český malíř krajin a aktů, tvořící převážně ve Francii, jeden z významných příslušníků první generace moderní malby v Čechách. V jeho malířském projevu se snoubí kubismus, expresionismus a fauvismus, později neoklacisismus: zpočátku byl Kars okouzlen impresionismem Maxe Liebermanna a v letech 1906–08 dosáhl značného mistrovství v bezprostředním záznamu impresí z přírodních scén a městských parků. V Paříži jej nakrátko uchvátila plátna fauvistů, která do jeho obrazů vnesla bohatší škálu lokálních barev a plošnou kompozici. V jeho tvorbě jsou rozpoznatelné vlivy Mattissovy, Modiglianiho, Derainovy. Na pařížský Montmartre však Kars dorazil právě ve chvíli, kdy zde plnou silou probíhala kubistická revoluce, která v letech 1910–14 ovlivňovala do jisté míry i jeho tvorbu: obrazy,  které vznikly v této době patří k jeho nejzajímavějším. Kars si získal značné uznání za své odhodlání následovat svou vlastní cestu výtvarného projevu, nestal se ani kubistou, ani malířem abstraktním. Snažil se najít spojení expresivní formy s rovinou dekorativně pojatého kubismu.


Jiří Karpeles pocházel ze židovské rodiny obchodníka s obilím a majitele parního mlýna v Kralupech nad Vltavou Viléma Karpelese. Od roku 1891 rodina bydlela v Praze. V r. 1894 začal Karpeles studovat na gymnáziu v Praze. Od mládí byl přitahován uměním a pravidelně navštěvoval výstavy Krasoumné jednoty a obchodníka s obrazy Lehmanna. V r. 1896 se rodina seznámila s Alexandrem Brandejsem, mecenášem a sběratelem umění. Ten přesvědčil Karpelesova otce, aby synovi umožnil umění studovat a tak po ukončení gymnázia v Praze začal Jiří studovat dějiny umění na univerzitě v Mnichově. Tady byl jeho profesorem Heinrich Knirr, který stál také v čele soukromé malířské školy a Karpeles se začal připravovat na studium na Akademii a byl přijat k profesoru Franz von Stuckovi, v té době nejvyhledávanějšímu pedagogovi mnichovské Akademie. Jeho symbolismus byl však Karpelesovi vzdálen. Více na něj v následujících letech zapůsobil impresionismus Maxe Liebermanna. V Mnichově se jeho spolužáky a blízkými přáteli stali Jules Pascin a Paul Klee, se kterými sdílel zájem o nové styly, dále Marie Laurencin, Suzanne Valadonová, Maurice Utrillo, Juan Gris, Vasilij Kandinskuj, Alfred Kubin a další. V r. 1905 studia na Akademii ukončil a chtěl se vrátit do Prahy, nakonec se ale rozhodl cestovat.

V r. 1906 si rodina změnila jméno Karpeles na Kars a z Jiřího se stal Georges. V letech 1906 a 1907 se Kars vydal na Iberský poloostrov, kde studoval díla Velázquezova a Goyova a setkal se s Juan Grisem. Dva roky pobýval v Madrinu, navštívil také Hamburk, sever Německa, následujícího roku cestoval znovu do Paříže a Madridu. Když se v Praze na jaře 1907 připravovala první výstava mladých malířů skupiny Osma, Kars se k nim navzdory osobnímu přátelství a pozvání nepřipojil, protože právě připravoval výstavu svých obrazů ze Španělska v Rudolfinu. V r. 1908 Kars odešel znovu do Paříže, která se mu téměř na tři desetiletí stala domovem a hlavním působištěm. Usadil se na Montmartru, stýkal se s Henrim Matissem, Georgem Braquem, Andrém Derainem, Mauricem Utrillem či básníkem Guillaumem Apollinairem a dalšími. Záhy se stal členem známé umělecké skupiny École de Paris, která se vytvořila kolem dnes světoznámého Pabla Picassa. V této době se Kars oženil, jeho žena  Nora Berta pocházela z Jihlavy.

Slibný vývoj Karsovy tvorby byl přerušen první světovou válkou, Kars se musel vrátit domů. Téměř celou ji strávil na haličské a ukrajinské frontě v ruském zajetí. Přivezl si odkud kresby vojáků i tamních obyvatel. Po 1. sv. válce se snažil pokračovat ve své kubismem inspirované tvorbě. Pod Derainovým vlivem však brzy dosáhl vlastní varianty primitivizujícího neoklasicismu v živém malířském podání ženských aktů v přírodním prostředí, které vzdáleně připomenou Gauginovy tichomořské ráje. Tyto motivy pak po další dvě desetiletí rozvíjel ve směru stále přísněji budovaného tvaru a hlubšího porozumění pro lidskou postavu, portrét, zátiší i krajinu.

V r. 1919 se Kars vrátil do Paříže. V r. 1924 cestoval do Holandska. V r. 1927 spolu se svými sourozenci zdědil mlýn, díky jeho výnosům byl finančně až do vypuknutí války finančně zabezpečen. V r. 1930 Karse velmi zasáhla sebevražda jeho blízkého přítele Jules Pascina. Ve 20. a 30. letech Kars úspěšně vystavoval jak v Paříži, tak ve velkých evropských městech. Kromě Francie se jeho oblíbenou zemí stalo Španělsko. Roku 1933 si se svou ženou Norou koupili dům v městečku Tossa de Mar nedaleko od Barcelony, kam se hlavně v létě uchylovali. Kars tady hodně maloval, obrazy odtud patří k jeho nejzajímavějším. Do historie dnes rušného letoviska vešel Kars také jako spoluzakladatel městského muzea a inspirátor zdejších soutěží v rychlém malování. Po třech letech však museli manželé kvůli španělské občanské válce toto místo opustit a vrátili se znovu do Paříže. Odtud Kars každoročně obesílal své obrazy do výstav do Prahy. Jednou za rok jezdil domů na delší čas. Navštěvoval Kralupy, Prahu, cestoval po republice, několikrát byl také hostem hraběnky Marie Dobrzenské v Potštějně. Koncem 30. let se Karsovi rozhodli natrvalo vrátit do Československa. V lednu a únoru 1937 se uskutečnila v pražském Mánesu velká Karsova retrospektiva, jejíhož zahájení se účastnil i prezident Beneš. Po výstavě Kars pobýval nějakou dobu ve Veselí na Moravě, navštívil také Slovensko a Podkarpatskou Rus, jejíž krajina a lidé jej doslova uchvátili. V červnu 1938 si Karsovi zařídili byt a ateliér na pražských Vinohradech, po Mnichovu v r. 1939 se však museli narychlo stěhovat zpátky do Francie, Do svého pražského ateliéru, kde zůstala jeho sbírka, jeho rané práce, jenž chtěl věnovat do Kralup, se už nikdy nevrátil a vše bylo jako židovský majetek zkonfiskováno. (Po druhé světové válce se podařilo dohledat jen neúplnou kolekci, která je nyní součástí sbírek muzea ve Velvarech). Karsovi se nejprve usadili se v městečku Anse, po porážce Francie žili nějaký čas v Lyonu, kde Kars ještě v letech 1941 a 1942 uspořádal dvě výstavy svých děl. V r. 1942 těsně přes obsazením Lyonu museli manželé tajně uprchnout znovu, tentokrát do Švýcarska za Karsovou sestrou Elsou. V roce 1945, byl Kars deprimován zprávami o holokaustu, při němž zahynulo mnoho jeho blízkých a spáchal sebevraždu skokem z pátého patra ženevského hotelu. Jeho žena byla aktivně zapojena do francouzského odboje. Po válce obdržela za své činy Válečný kříž s hvězdou. V r. 1949 pohřbila ostatky svého manžela do rodinného hrobu na Novém židovském hřbitově v Praze. R. 1963 bylo ve Velvarech otevřeno Karsovo muzeum, které r. 1972 zaniklo a díla byla převedena do Městského muzea ve Velvarech.

Kars se stal členem sdružení Salonu d‘Automne v Paříži, tzv. Holandských nezávislých v Amsterodamu, Berliner Sezession v Berlíně a Salon de Montjonic v Barceloně. Kars poprvé vystavoval r. 1906 v Secession v Mnichově, dále vystavoval v Rudofinu v Praze s Veein der ildenden Künstler in Böhmen. V r. 1912 se zúčastnil velké výstavy pořádané v Dražďanech. V r. 1913 pořádal první společnou výstavu v Mnichově u Hanse Goltze, r. 1914 vystavoval v Galerii Flechtheim v Düsseldorfu a v Kunstsalonu Hanse Goltze v Mnichově. R. 1915 se zúčastnil výstavy Müncher Neue Secession, v letech 1916-11917 výstav v Berlíně s názvy Secession a Free Secession, v r. 1918 výstav Secession Wien, Darmstadt-Deutsche Kunstausstellung, Simmerausstelung Dreden, v r. 1919 v Hannoveru. V r. 1922 poprvé vystavoval v Paříži. V r. 1926 se zúčastnil Mezinárodní výstavy ve Vídni, v Berlíně a v Lyonu. Společně se 32 umělci pařížské školy se zúčastnil nástěnné výstavy v restaurantu La Coupole, dále mezinárodních výstav v Ženevě, Londýně a Chicagu. V r. 1928 vystavoval samostatně v Galerii Berthe Weil v Paříži. R. 1930 se zúčastnil výystavy Internationale jüdische Asstellung v Praze, sám pak uspořádal výstavy v Praze a v Brně. V r. 1932 vystavoval v Galerii Berthe Weil v Paříži, Galerii Feigl v Praze, v The Arts Institute v Chicagu a v galerii Moos v Ženevě, v r. 1935 na výstavě současných malířů v Barceloně. V r. 1937 se konala Karsova souborná výstava v Mánesu v Praze (svou návštěvou ji tehdy poctil i prezident Edvard Beneš). R. 1937 dostal Grand Prix v Paříži a byl jmenován Rytířem Čestné legie. Po Karsově smrti byla uspořádána výstava jeho děl v Galerie des Beaux- Arts v Paříži.

zdroj: jewishmuseum.cz, ngprague.cz, abArt, wikipedie.cz