Václav Boštík (Horní Újezd u Litomyšle 6. 11. 1913 – Praha 7. 5. 2005) byl český malíř, grafik a ilustrátor, jeden z nejuznávanějších tvůrců současnosti, představující vrcholnou hodnotu v novodobém malířství. Jeho obrazy přesahují hranice umění, blíží se mystice i vědě, působí jako výsledky neobyčejně vnímavého snění. Je z nich patrná snaha o uchopení principu a tajemství celého vesmíru. Ve svých pozdních dílech překonává i hranice výtvarných žánrů. Boštík sám se zřekl jakékoli inspirace okolních uměleckých směrů. Jak často říkal: "Chci zbavit malbu všeho nedůležitého a zjednodušit ji na základní prvky. Nechci udivovat, ale poznat."
Václav Boštík v letech 1933 – 1937 studoval na ČVUT Praha kreslení a deskriptivní geometrii, poté nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se stal žákem prof. Willi Nowaka (1937 – 39 a 1945). Od r. 1942 byl členem Umělecké besedy. V roce 1960 spolu s kolegou Václavem Bartovským založil skupinu UB 12, která výrazně poznamenala vývoj československého umění v 60. letech. Boštík se věnoval matematice i astrologii. V letech 1953 – 1955 pracoval jako laborant a fotograf v Laboratoři vyšší nervové činnosti ČSAV Praha, letech 1971 – 1984 jako restaurátor.
Rané dílo Václava Boštíka je ovlivněno malíři Corotem a Cézannem. Po počátečním období realistického pojetí maleb a zátiší se zvětšovala expresivnost Boštíkova rukopisu až k pokraji abstrakce na konci 30. let. Od r. 1941 lze v jeho tvorbě pozorovat silný zájem o křesťanské, zejména románské a raně gotické umění, stejně jako o umění egyptské a mezopotámské (Kresba k Apokalypse, 1945), současně dochází k redukci trojrozměrného prostoru na jednotlivé plány. V následujícím desetiletí sílí jeho zaujetí abstrakcí. Představa plochy plátna jako silového pole se rozdělila do dvou skupin: na lineární obrazy využívající symetrického členění plochy a na tvarující se shluky promodelovaných polí. V průběhu 60. let se jeho cit pro vnímání umění ubíral směrem představ kosmologických procesů a energetických polí prostřednictvím jednoduchých geometrických tvarů, her světla a barev (Pole modré, 1964 a Růžová mlhovina, 1965). Václav Boštík byl věřící a jeho tvorba je silně ovlivněna i náboženstvím, např. Nebeský Jeruzalém (1989). Na přelomu 80. a 90. let se symboličnost jeho výtvarného výrazu ještě více prohloubila.
Václav Boštík napsal do řady katalogů a kolektivních výstav literární útvary, úvahy, glosy, názory. Jeho dílo je součástí sbírek NG Praha, MG Brno, GHMP, ČMVU v Praze, Centre G. Pompidou v Paříži, Menil Foundation, Houston, sbírek řady OG a Státních galerií u nás i sbírek moderního umění v řadě evropských států.
Kromě malování vytvořil Václav Boštík v letech 1955 až 1959 s Jiřím Johnem i unikátní pražský památník obětem holocaustu. Na zdi Pinkasovy synagogy napsali 77 297 jmen českých a moravských Židů, kteří se stali obětí nacistické zvůle. Václav Boštík se později také podílel na restaurování renesančních sgrafit na fasádě zámku v Litomyšli.
V roce 2004 Václav Boštík získal cenu ministra kultury a v témže roce medaili za zásluhy prezidenta republiky.
zdroj: Zbyšek Malý – Alena Malá, Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1997 I, Ostrava 1998., wikipedie.cz, creativoas.cz, artlist.cz
