Kosárek Adolf (Herálec 6. 1. 1830 – Praha 30. 10. 1859) byl malíř-krajinář, klasik a básník české krajiny, patřil k nejnadanějším umělcům své generace a je považován za nejvýraznější osobnost českého krajinářství 19. století a za zakladatele novodobé české krajinomalby.
Adolf Kosárek se narodil v Herálci na Českomoravské vrchovině, kde byl Kosárkův otec na zdejším panství Trauttmannsdorfů důchodním. Později se rodina přestěhovala do Chlumku u Vlkanče na panství Golčův Jeníkov. Kosárek navštěvoval školu ve Vlkanči a v Kutné Hoře. Přestože od mládí bylo jeho hlavním zájmem malování, jeho otec si přál, aby se stal hospodářským úředníkem. Poslal ho proto na hospodářskou praxi ke kmotru Antonínu Schubertovi. Kosárek se tak ve svých 14 letech stal úředníkem na arcibiskupském panství na zámku v Dobřejovicích. Jeho záliby v malování si všiml samouk kaplan Böttcher a zasvětil ho do užívání barev. Kosárek později přesídlil do Dolních Břežan, od r. 1847 působil jako nižší kancelářský úředník na arcibiskubských statcích v Rožmitále pod Třemšínem. Po celou dobu pilně maloval, jeho výtvarných prací si všiml jeho nadřízený, ředitel arcibiskupské kanceláře Pollach. Na základě Pollachova doporučení, určeného pražskému arcibiskupovi Bedřichu ze Schwanzenbergu získal Kosárek v r. 1850 stipendium ke studiu na pražské Akademii. V listopadu 1850 Kosárek nastoupil do elementární třídy, ale díky jeho nadání a píli brzy přešel do krajinářské školy Maxe Haushofera. Ten jej považoval za svého vůbec nejnadanějšího studenta. V Haushoferově ateliéru Kosárek studoval v letech 1850–1854. Při studiu v tomto ateliéru se seznámil s efektní mnichovskou malbou a dostal se i do ciziny. Max Haushofer byl vynikající pedagog, své studenty nesvazoval akademickými pravidly, vodil je do plenéru, učil je malovat krajinu přímo, seznamoval je nejen s českou krajinou, ale zajížděl s nimi do Bavorska, odkud pocházel, takže mohli poznat i krajinu aplskou. Haushofer byl zastáncem romantické školy, při níž krajina vyznívala spíše jako kulisa. V raných dílech Kosárek tuto metodu převzal, což je patrné zejména v jeho romantických obrazech krajin v bouři nebo mlze – Horské jezero v bouři (1852), Horská krajina v bouři (1853), zároveň navazoval na romantiky Antonína Mánesa, Josefa Navrátila a také na Augusta Piepenhagena. V průběhu studia se Kosárek seznámil s malířem Karlem Purkyně, přátelil se např. s Josefem Mánesem, s Eduardem Heroldem, Aloisem Bubákem jeho nejbližším přítelem se stal Viktor Barvitius, který vytvořil v r. 1853 Kosárkův portrét a po Kosárkově smrtí usiloval o uznání jeho díla. S Barvitiem Kosárek navštívil také Julia Mařáka, v době, kdy se Mařákův otec stal panským úředníkem na Žacléřsku. Malíři byli krkonošskou krajinou nadšeni. Z tohoto pobytu čerpal Kosárek námět pro svůj pozdější obraz Mlha v Krkonoších (1858).
Již v r. 1853 vystoupil Adolf Kosárek na veřejnosti na jarní výstavě Krasoumné jednoty hned se třemi obrazy: Krajina v bouři, Podzimní jitro a Stmívání. Všechny sklidily úspěch. Následujícího roku 1854 vystavil opět tři krajiny, z nichž nejvyspělejší byl Motiv od Pardubic, dále menší V lese a Letní den (Krajina od Hradce Králové). Postupem času se Kosárek stále více oprošťoval od manýrismu Haushoferovy školy a přecházel k realismu. Česká krajina, především Polabí na Pardubicku se stalo hlavním námětem Kosárkova díla. Rovinatý charakter této krajiny a tamější krajinné podmínky vytvářely efekt, o který se Kosárek zajímal. Díky těmto krajinným dispozicím jsou bouře a různé druhy větrných smrští v této oblasti velice časté, silné a vizuálně velice zajímavé.
Od r. 1854 už Kosárek nedostával žádnou podporu. Některé obrazy se mu ale podařilo prodat, a díky tomu mohl v r. 1856 podniknout studijní cestu až na německou Rujanu a poté do rakouských Alp. I když i po návratu do Prahy stále pilně pracoval, peněz se mu nedostávalo. Vycházel malovat ven bez ohledu na počasí a denní dobu, a na tomto způsobu života neměnil nic, přestože se jeho zdravotní stav začínal zhoršovat. Vyčerpání, neustálé starosti, hlad a špatná finanční situace přispěly k tomu, že Kosárek onemocněl tuberkulózou. K nejznámějším obrazům z této doby patří Zimní noc (1857). Toto dílo patří ke skupině obrazů, které Kosárek namaloval v době, kdy už tušil, že pomalu umírá. Spolu s obrazy Osamělá krajina (Selská svatba) a obrazem Letní krajina s kaplí je nejvíce spojeno s jeho osobním životem. Kosárek i v tomto těžkém období, pokud mu to zdravotní stav dovolil, usilovně a houževnatě pracoval. V tomto čase vznikly např. obrazy Motiv z Kokořínského údolí, Krajina s poutníky. V r. 1858 nemoc na čas ustoupila, Kosárek se oženil s dcerou své bytné Františkou Pokornou a narodila se mu dcera. Bohužel tuberkulóza propukla znovu. Ze závěrečného období Kosárkovy tvorby pochází obraz Krajina s hradní zříceninou, reprezentující mistrné ovládnutí žánru krajinomalby v romanticko-realistickém duchu, s charakteristickými rysy českého krajinářství poloviny 19. století. Z r. 1858 pochází také obraz Letní krajina. Motiv letní krajiny není u Kosárka převládající, ale patřil mezi jeho oblíbené. V tomto roce ještě Kosárek odjel na ozdravný pobyt do Krkonoš, a i tady intenzivně tvořil. Jeho zdravotní stav se už ale nezlepšil. Zemřel v Praze dne 30. 10. 1859. Pochován je na Malostranském hřbitově. Jeho pobyt v domě U Černého beránka ve Valdštejnské ulici, kde od r. 1855 bydlel, připomíná pamětní deska, kterou vytvořila akademická sochařka Hana Wichterlová v r. 1960.
První souborná výstava po Kosárkově smrti byla uspořádána až v r. 1924, další v r. 1959, v r. 1984 vyšla v nakladatelství Odeon Praha jeho monografie. V r. 1990 a 2011 byly Kosárkovy obrazy představeny v rámci výstavy děl žáků krajinářské školy Maxe Hushofera, jeho díla jsou ve vlastnictví Galerie hlavního města Prahy, Národní galerii Praha, Galerie výtvarných umění v Ostravě, Moravské galerie v Brně, Pražského arcibiskupství, nachází se mj. i v budovách Kanceláře prezidenta ČR.
zdroj: Eva Reitharová, Adolf Kosárek, Praha 1984. – Prokop Toman – Prokop H. Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců I, Praha 2000. – wikipedie.cz
