Doerell Arnošt (Ernst) Gustav (Freiberg 22. 8. 1832 – Ústí nad Labem 18. 3. 1877)
Ernst Doerell byl malíř krajinomaleb období romantismu. Jeho díla vydávají svědectví o přeměně krajiny v tzv. pánevních oblastech severních Čech po nástupu průmyslové revoluce a mají přes určitý nános romantizujících manýr a nesporné hodnoty estetické i hodnotu dokumentární. Současný nebývalý zájem veřejnosti o Doerellovy obrazy je toho nejlepším dokladem.
Ernst Doerell se narodil v saském Freibergu v rodině báňského asesora Johanna Christiana Doerella a jeho druhé manželky Emilie Gustavy Krombholzové, která pocházela z Teplic. Ve Freibergu se mu dostalo základního školního vzdělání. Po svých předcích hornících získal velkou cílevědomost a ctižádost. Když mu byly čtyři roky, jeho otec zemřel a on vyrůstal pouze s matkou. Tyto okolnosti se odrazily v jeho senzitivní povaze a kvůli své slabší tělesné konstituci se nemohl věnovat tradičnímu rodovému povolání – hornictví. Matka ho proto poslala do Litoměřic ke svému strýci, aby se u něho vyučil kupeckým příručím. Kariéra obchodníka Doerella příliš nelákala. Po dvou letech v učení se i přes odpor rodiny rozhodl stát se malířem a odešel do Teplic. Malíř pokojů v té době, to byl nejen řemeslník, ale i umělec, který zdobil interiéry freskami a ornamenty a v lázeňském městě Teplice zvaném „přijímací salon Evropy“ se také mohl setkávat a pozorovat význačné malíře té doby a tak Doerell nastoupil jako učedník teplického malíře pokojů a dekoratéra Franze Hybrama. Později z nezjištěných důvodů přestoupil k druhému teplickému malíři pokojů, Langovi. Pro Doerellovy výtvarné snahy zřejmě jeho zaměstnavatelé měli pochopení. Umožňovali mu zdokonalovat se v kresbě a dovolovali mu chodit kreslit do okolí Teplic, zejména na Doubravskou horu. Tam měl Doerellův příbuzný hajný Gschwinde hájenku a Doerell dotud maloval scenérie Českého středohoří. Odborné školení mu prý poskytovali dva neznámí malíři, toho času pobývající v Teplicích, s nimiž se Doerell seznámil na svých toulkách po teplickém okolí. V r. 1852 se Doerell při výzdobě jednoho z lázeňských pensionů přiotrávil zplodinami z hořícího dřevěného uhlí, které používal k přitápění, aby v chladném a vlhkém počasí malba lépe vysychala. Po této události se rozhodl, že povolání malíře pokojů opustí a bude se věnovat pouze malířství.
Zřejmě dědictví po jeho matce mu umožnilo, aby z Teplic odešel do Prahy a v r.1856 mohl začít studovat na pražské Akademii. Doerell byl zapsán nejprve do elementární třídy, kde posluchači procházeli přípravným studiem a trávili zde jeden až čtyři roky, poté byl zapsán do ateliéru Maxe Haushofera, kde se stal rovnoceným partnerem svých spolužáků, z nichž asi nejblíže měl k H. Ullikovi a A. Bubákovi. Doerell strávil v Praze na Akademii dva roky. Údajně již v té době vystavoval na výstavě Společnosti vlasteneckých přátel umění, ale tyto obrazy se nedochovaly. Podle Konrada Moißla (Doereloova nejstaršího životopisce) obeslal Doerell během studia na Akademii výstavy ve Vídni, Drážďanech a Düsseldorfu. Studia na Akademii pravděpodobně z finančních důvodů však Doerell nedokončil. Dědictví utratil, dostal se do finančních potíží a z Prahy odjel do Litoměřic, kde nějaký čas žil a pracoval jako pomocník malíře pokojů Ahnelta, pro něhož zhotovoval květinová zátiší a medailony jako návrhy na šablony pro malbu pokojů. Později se přestěhoval do Teplic. V r. 1858 nebo 1859 navštívil Skandinávii. V r. 1859 přesídlil do Ústí nad Labem, tehdy ještě poklidného provinčního města ve stínu Litoměřic i Teplic. Začal pracovat v litografické dílně A. Hübla. Později si otevřel společně s Ferdinandem Rothem litografický a fotografický podnik. Doerell patřil k průkopníkům fotografie ve městě, vzhledem k nedokonalosti techniky fotografie však mohl zhotovovat pouze studiové portréty. Zřejmě z finančních důvodů vedle toho přijímal i zakázky od malíře pokojů Rosenkranze. Především se ale věnoval krajinomalbě. O jeho obrazy byl velký zájem, prodával je v knihkupectví Franze Hübla, ale měl i speciální objednávky od ústeckých podnikatelů. Od 60. let se totiž město začalo výrazně měnit, stalo se významným průmyslovým centrem s velkým přístavem. Právě nová vrstva podnikatelů se stala Doerellovými zákazníky - Ludwig Wolfrum, Max Schaffner a další si své výstavní vily nechali vyzdobit jeho díly. Doerellova tvorba je až na několik málo výjimek věnována oblasti Českého středohoří a Podkrušnohoří. České středohoří bylo v 19. století krajinářsky velmi atraktivní. Kopce neobvyklých tvarů, čedičové skály, hluboké rokle, údolí řeky Labe vyhovovaly romantickým malířům, hledajícím v přírodě drama. Jezdili sem malovat nejen čeští umělci A. Bubák, H. Ullik, K. Croll, V. Mánes a další, ale i evropsky proslulí němečtí krajináři z Drážďan C. D. Friedrich a L. Richter. Doerell, který tuto oblast doslova zmapoval, byl však jediný z krajinářů, kdo zde žil a byl s krajem důvěrně srostlý. Do svých romantických obrazů komponoval také malířsky neatraktivní budovy továren, železnice, mosty apod., čímž mj. zachytil proměnu původně zemědělské oblasti v jednu z nejprůmyslovějších částí Čech.
Četné objednávky dostával Doerell také na zhotovení terčů pro střelecké spolky v Ústí, Krupce a Teplicích. Ústecký střelecký spolek ho dokonce přijal za svého člena. V r. 1863 se Doerell oženil s Mínou Wolfovou a narodil se mu syn. Postupem času se z Doerella stal vážený občan. Někdy v 70. letech Doerell onemocněl tuberkulózou. Ke konci života se s Doerellem spřátelil a finančně ho podporoval ústecký malíř a fotograf Adalbert Berka, který Doerella fotograficky portrétoval a zachytil jej při práci u malířského stojanu. V r. 1877 Doerell své nemoci podlehl. Pochován byl na městském hřbitově, dnes již neexistujícím (v místech dnešních Mánesových sadů).
V r. 1887 byla ústeckým turistickým spolkem uspořádána výstava Doerellových obrazů svědčících o jeho neobyčejné píli – shromážděno bylo 338 malířových prací (oleje, akvarely a střelecké terče), přičemž kresby a skicy nebyly do tohoto počtu započítány. Pořadatelé výstavy uváděli, že se jim podařilo na výstavu zajistit od vlastníků z Ústecka, Teplicka a Litoměřic jen asi polovinu obrazů, které Doerell namaloval. Z výtěžku výstavy zřídili pořadatelé na hradě Střekově malíři Doerellovi pamětní desku. Z Doerellova díla je dnes známo asi 130 obrazů a střeleckých terčů, několik grafik a ilustrací a množství kreseb. Jeho díla jsou součástí soukromých sbírek, i sbírek Severočeské galerie výtvarných umění v Litoměřicích.
zdroj: www.usti-nad-labem.cz, www.wikipedie.cz
