František Xaver Naske (Praha 2. 6. 1884 – Praha 22. 8. 1959) byl malíř dekorativních kompozic, genrů, podobizen a grafik. Malířskou průpravu absolvoval u malířů Václava Slabocha a Karla Reisnera, u něhož získal i první zkušenosti v užité grafice. Pak nastoupil na pražskou Akademii, nejprve do přípravky prof. Roubalíka, v letech 1901–1907 pak pokračoval ve speciálce prof. Schwaigra. V r. 1907 vystavil v Rudolfinu podobiznu lidového satirika Leopolda Šmída. Za tento obraz získal stipendium a cestoval po Německu, Holandsku, Belgii, v Londýně studoval portréty 18. století. Naske maloval především portréty známých osobností a vedle toho navrhoval kostýmy a masky. Vytvořil také řadu plakátů i pro výstavy Jednoty umělců výtvarných v Praze, pražské veletrhy, VII. slet všesokolský, II. olympiáda 1927, četné kresby do satirických časopisů, knižní obálky, diplomy, návrhy losů, tanečních pořádků, ex libris, z grafik zejména novoročenky. Jeho ženou byla významná česká herečka Růžena Nasková (dívčím jménem Nosková).
Mezi jeho významná díla lze zařadit obrazy: Porcie, Kněžna, Adriana, Hypolita, Oberon, Marie Terezie, Isolda, Carevna Alžběta, Daša Palmotičová, Zinaida (divadelní postavy Naskeho manželky Růženy), Dáma s kaméliemi (herečka A. Sedláčková), Desdemona (herečka A. Suchánková), Toaleta (1918), Zuzana v Lázni (1931), Harém, Prodavačka novin, Břišní tanečnice, Nárčt ve fialové bluze, Žena s papouškem, podobizny např. básníka F. S. Procházky, spisovatele Adolfa Zemana, spisovatelek Heleny Malířové a Marie Majerové, maloval mj. herce Jaroslava Hurta, Otto Bolešku, pěvce Viléma Zítka jako Figara, Dona Quijota, Gremina, Papagena, Chrudoše a jako Parida na obraze Paridův soud (1918).
Vystavoval od r. 1918 v Praze i v dalších městech v Čechách a na Moravě, dále v Amsterodamě, v Kodani, v Oslo, v Bergenu, v Mnichově, v Drážďaněch, ve Vratislavi a v Londýně.
zdroj: Prokop Toman – Prokop H. Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců I, Praha 2000.
