de la Serna Ismael (Granada 6. 6. 1898 – Paříž 30. 11. 1968)
Ismael de la Serna byl španělský malíř. Ve své tvrobě se zaměřoval na krajiny a zátiší. Jeho styl je zcela osobitý, v jeho díle se objevuje surrealismus, kubismus, expresionismus, impresionismu nebo dokonce abstrakce. Zpočátku experimentoval s neoklasickými formami, později více směřoval do kubistického stylu, jeho obrazy odhalují náklonost k barvě ovlivněnou francouzskými impresionisty jako Cézanne a Camille Pissarro. Tím je jeho dílo jedinečné.
Ismael de la Serna se narodil v roce 1898 ve španělské Granadě. O malování a kreslení se začal zajímat už když mu bylo devět let. Ve škole se stal jeho přítelem Federico García Lorca, který se později stal slavným básníkem. De la Serna v r. 1918 ilustroval jeho první knihu Impresiones y Paisajes. Toto přátelství se ukázalo být rozhodující při určování směru de la Sernovy práce.
De la Serna začal studovat na Akademii výtvarných umění v Granadě, kde se naučil tradiční pravidla kompozice, tvaru a barev. Zlom v jeho životě nastal v r. 1917, kdy se po prohlídce výstavy francouzských impresionistů v Madridu rozhodl více se zaměřit na rozvoj „volného“ uměleckého stylu. Tato výstava založená na znalosti barev a linií zůstala určující pro celou de la Sernovu tvorbu. Španělská umělecká komunita byla na rozdíl od té v sousední Francii odolná vůči inovacím post-impresionismu. Granada stanovila neúprosné limity, což nevyhovovalo de la Sernově „mimořádné duši“, jak napsal Lorca. A tak se de la Serna s touhou po stimulujícím kulturním prostředí přestěhoval v r. 1921 od Paříže, kde žil i jeho krajan Picasso, v té době už více než deset let mezinárodní postava kubistického stylu. De la Serna byl Picassovi představen spisovatelem, kritikem a sběratelem umění známým jako Tériade. Podle Tériada, Picasso, když uviděl de la Sernovu práci, zvolal: „Konečně skutečný malíř, tak velký jako Juan Gris!“ V Paříži se de la Serna stal členem avantgardní skupiny Španělští malíři Pařížské školy. Během tohoto období byl ovlivněn kubistickými umělci jako byli Georges Braque a Pablo Picasso. V r. 1927 zaznamenal Ismael de la Serna mimořádný úspěch. Tériade mu věnoval článek v Cahiers d´Art , francouzském uměleckém a literárním časopise (založeném v r. 1926 řecko-francouzským uměleckým kritikem a sběratelem umění Christianem Zervosem), který se také zabýval díly velikánů jako je např. Renoir a Picasso. Tériade napsal o de la Sernovi, že je malířem „na kterého jsme všichni čekali.“ Podle Tériada de la Serna propůjčuje svým dílům jednotu, obratně kombinovanou s vitalitou projevu a jemností formy. Když Paul Guillaume, proslulý pařížský obchodník s uměním, např. s díly malířů Modigliani, Picassa, Matisse, uspořádal výstavu padesáti de la Sernových prací, setkala se s širokým ohlasem. Tento úspěch vedl k uspořádání výstav v Musée du Jeu de Paume v Paříži v 1936 a ve španělském pavilonu na pařížské mezinárodní výstavě v roce 1937. I de la Sernova samostatná výstava konaná v Berlíně v Galerii Flechtheim měla velký úspěch a byla vyprodána. De la Serna podepsal s galerií dokonce smlouvu, která zůstala v platnosti až do r. 1933, kdy byla nuceně ukončena nástupem nacismu k moci v Německu. Předpokládá se, že práce de la Serny jsou v Německu ještě dnes a mnoho jeho děl bylo pravděpodobně nacistickým režimem zničeno.
De la Sernovy práce byly vřele přijaty po celé Evropě. V r. 1928 podepsal smlouvy na své dílo na výstavě v Galerii Zak v Paříži a v Galerii Le Centaure v Bruselu. Christian Zervos psal nadšeně v Cahiers d'Art o de la Sernově neuvěřitelné schopnosti vtáhnout ho do abstrakce reality. Zatímco v části de la Sernových děl se objevuje vliv Picassa a Braque, v části se odráží de la Sernova vlastní tvorba. V instinktivní rovnováze jeho prací, směsici nevázanosti a střízlivém výrazu, v použití barev a síly čar, zase připomíná de la Serna malíře de Zurbarana, El Greca a Cézanna. Ostatně, podle Zervose, kubismus přinesl buď hlubokou expresivitu kvůli narušení centrálního objektu nebo představované postavy, nebo vyústil v abstraktní malbu složenou z forem, nezávislou na vnější realitě. V každém případě zastoupení obou možností bylo typické pro de la Sernovu práci. Umělec se snadno vyrovnal a smířil s extrémy obou reprezentací a abstrakcí, přestože tradiční kubistické téma Nature Morte de la Guitare je silný příklad de la Sernovy kubistického techniky 2. poloviny 20. let 20. století. V r. 1930 uspřádala výstavu de la Sernových prací Galerie Zak, jeho práce získaly také Národní galerie v Berlíně a muzeum Mannheim. V r. 1932 se de la Serna vrátil vítězně do Španělska. Cestoval se svými úspěšnými výstavami v celé své vlasti. V roce 1936 se podílel na výstavě v Musée du Jeu de Paume v Paříži. Po druhé světové válce představil díla, kterými odsoudil hrůzy a zvěrstva války. Postupem doby se jen velmi zřídka objevoval na veřejných prezentacích svých prací. Dobrovolně se začal stahovat z veřejného života, soustředil se na svou tvorbu, na hledání pravdy v obraze a podstatu umění. Ve své práci pokračoval i v průběhu let 1940 a 1950. Jeho styl se vyvinul do čisté kombinace barev a tvarů. V roce 1950 se vzdálil od komerčních konvencí hledání "esence a konečného cíle malby." Obraz redukoval do své holé podstaty, pouhého nástinu.
De la Sernovy obrazy byly vystaveny ve Francii, Německu, Španělsku a Mexiku. V roce 1963 byl pozván k účasti na výstavě francouzských obrazů v Tate Gallery v Londýně a na výstavě v Hammer galerii v New Yorku. Od r. 1964 byl po dlouhém boji s dětskou mozkovou obrnou upoután na invalidní vozík a velmi zřídka opouštěl svůj domov. Zemřel v Paříži v r. 1968. Po jeho smrti, v r. 1974 uspořádala Musée d'art moderne de la Ville de Paris retrospektivní výstavu téměř sta de la Sernových obrazů, mapujících celou jeho kariéru a šíři jeho talentu.
zdroj: pisarro.art, papilliongallery.com
