Jan Václav Kautský (Praha 14. 9. 1827 – St. Gilgen 4. 9. 1896) byl malíř a jevištní výtvarník, člen Umělecké besedy. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u figuralisty Ch. Rubena (1844–1846) a krajináře Maxe Haushofera (1847–1850), poté pokračoval na malířské akademii v Düsseldorfu u Johanna Wilhelma Schirmera. Už v Praze se soustředil především na krajinomalbu. Ve svých dílech zachytil některá místa jihočeské krajiny a pražské motivy. Také se zajímal o divadlo. Patrně už za studií účinkoval v pražském ochotnickém česko-německém Mikulášském divadle na Starém Městě. Spolu s E. Heroldem se podílel na výpravách. Tam se také seznámil s rodinou Jaich a s dalšími významnými osobnostmi. Oženil s Minnou Jaich, se kterou měl dceru a tři syny. V letech 1862–1864 vytvořil hlavní oponu a dekorace pro Prozatímní divadlo v Praze.
Pravděpodobně od r. 1852 začal příležitostně pracovat pro Stavovské divadlo. První jeho doloženou prací byla dekorace ke slavnostnímu projevu, jímž byl z jeviště Stavovského divadla pozdraven František Josef I. při návštěvě Prahy. V r. 1861 se Kautský stal členem souboru Stavovského divadla. V letech 1862–1864 vytvořil hlavní oponu a dekorace pro Prozatímní divadlo. „Zemským divadelním malířem českým“ však jmenován nebyl. Od r. 1862 začal spolupracovat s vídeňský Dvorním divadlem jako externista, v r. 1863 odešel do Vídně a stal se malířem dvorní opery.
V roce 1864 založil se společníky soukromou dekoratérskou firmu "Brioschi, Burghart und Kautsky", ve které zaměstnal kromě řemeslníků také další malíře (mj. Alfonse Muchu). Od 80. let firmu Kautský řídil prakticky samostatně. Po jeho smrti pokračovali až do r. 1938 ve vedení firmy jeho synové Fritz a Hans spolu s italským malířem Francescem. Firma dodávala dekorace do celé Evropy i do zámoří, především do USA (Metropolitní opera v New Yorku), dále spolupracoval s divadly v Brně, Liberci, Poděbradech, Plzni a Žamberku, aj. Jako malíř se věnoval romantické krajinomalbě, téměř každoročně posílal své obrazy na výroční výstavy v Praze, od r. 1872 vystavoval pravidelně ve Vídni. V r. 1878 se Kautský zúčastnil soutěže na návrh opony ND, ale jeho návrh nebyl přijat. Za neúspěch v soutěži byl r. 1881 odškodněn nabídkou spolupráce na výzdobě interiéru Národního divadla v Brně (v Besedním domě), kde maloval oponu, s níž se přihlásil do soutěže. Ta byla později přemístěna do domu Marovských na Veveří.
Tytéž Kautského dekorace byly často používány v různých městech k různým účelům. Zvláště náročné výpravy pro velké scénické podívané putovaly i mezi různými divadly. Ve svých začátcích scénická tvorba vycházela z dobové romanticky orientované konvence. Tu Kautský postupně překonával a pod vlivem vlastních historických a etnografických studií naplňoval aktuální realistické tendence s důrazem na výpravnost a efekt. Snažil se odpoutat od dvojrozměrnosti malířské plochy, dekorace pojímal jako prostorové a trojrozměrné. Členil scénický prostor pomocí různých prvků (praktikábly, můstky, schody, mobiliář, rekvizity) . Význam malířského ateliéru B-B-K pro divadelnictví celé monarchie této doby je obdobný významu projekční kanceláře Fellner–Helmer pro stavbu divadel. Sám Kautský svým dílem značně posunul českou scénografii 19. století směrem k nastupujícímu realismu a na pražských scénách připravil půdu pro realistický iluzionismus.
Z jeho děl lze uvést: Partie na Schöningru u Keumlova, Měsíční noc Lesní partie (1847), Partie nad Vltavou (1848), Údolí Vltavy u Zámostí, Město Rožmberk (1849), Krajina v poledne (1851), Letní krajina, Krajina se stafáží, Večerní krajina (1852), Krajina na Vltavě (1853), Scéna v parku (1854), Vesnická partie z krajiny zákupské (1855), Louka z rána (1857), Partie ze Středohoří po bouřce (1858), Letní krajiny (1859), Podzimní jitro, Ze St. Gilgenu na Wolfgangském jezeře, Pohled na Hradčany za jitra, Lesní interiér (Jubilejní výstava v r. 1891, čís. kat. 249), Lannova loděnice v Českých Budějovicích.
zdroj: Milan Dospěl, Haushoferova krajinářská škola (kat. výst.), Galerie Kroupa v Litomyšli 2016. – Prokop Toman – Prokop H. Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců I, Praha 2000. – encyklopedie.idu.cz, encyklopedie.brna.cz
