Karel Špillar (21. listopadu 1871 Plzeň – 7. dubna 1939 Praha) byl český malíř, grafik, představitel secese a pozdějšího vitalistického dekorativního malířství, profesor Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Narodil v Plzni v rodině finančního úředníka Antonína Špillara a jeho ženy Františky. Byl mladším bratrem malíře Jaroslava Špillara, se kterým jej později pojila i umělecká spolupráce. V letech 1885–1893 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora Františka Ženíška. Jeho raná tvorba nesla silné stopy Ženíškova vlivu, zejména v symbolických a dekorativních kompozicích.
Po ukončení studií získal první významnou zakázku – oltářní obraz pro kapli v Ostravě. V roce 1897 přispěl do Gerlachových Alegorií triptychem Hudba – Poezie – Malířství. Na přelomu 19. a 20. století se věnoval především užité grafice. K dekorativní malbě se vrátil roku 1899, kdy spolupracoval s Janem Preislerem na panelech pro pavilon Pražské obchodní komory na světové výstavě v Paříži. Oba umělci pokračovali společnou tvorbou i v návrzích výzdoby pražského hotelu Central (1900). S bratrem Jaroslavem vytvořil v roce 1901 monumentální malby pro zasedací síň Vlašského dvora v Kutné Hoře. V této době se stal aktivním členem Spolku výtvarných umělců Mánes, pro jehož výstavu ve Vídni roku 1902 navrhl plakát.
Roku 1902 odešel do Francie, usadil se v Paříži a často pobýval v Normandii. Zde se seznámil s tvorbou moderních francouzských malířů; nejvíce jej ovlivnil Pierre Puvis de Chavannes. V Paříži maloval moderně pojaté pohledy na osvětlené ulice, bulváry, restaurace a kavárny. Jeho pařížská tvorba se promítla i do návrhu opony pro Vinohradské divadlo (soutěž 1905), kde obsadil 2. místo.
Po návratu do Čech v roce 1908 se věnoval zejména monumentálním zakázkám. Jeho nejznámějším dílem se stal návrh figurální mozaiky Hold Praze na průčelí Obecního domu (1909). Následně realizoval i další části výzdoby této významné pražské stavby. Roku 1910 získal rodinný dům s ateliérem v Peci pod Čerchovem, kde trávil letní měsíce a vytvářel množství kresebných skic, později převedených na plátno. V roce 1913 byl jmenován učitelem kresby aktu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v roce 1925 se stal jejím profesorem.
Špillarova tvorba postupně prošla několika výraznými etapami: secesní symbolismus a dekorativismus jeho raných děl, francouzské období s expresivně podbarvenými krajinami z Normandie a pařížskými nočními scénami, monumentální malba inspirovaná vitalismem a robustní figurací ve stylu Rubense, později optimistická dekorativní malba 30. let, příbuzná tvorbě Jakuba Obrovského či Rudolfa Vejrycha. Věnoval se také litografii, návrhům sgrafit, užité grafice a plakátům; vytvořil několik exlibris a námětů pro sokolské plakáty.
Karel Špillar zemřel po delší nemoci 7. dubna 1939 v Praze. Pohřben je na Vinohradském hřbitově.
Zdroj:
Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců II, Praha 2000, s. 553, 554
